Vedle Oldřicha Lipského a Jiřího Brdečky se v naší filmové historii vyskytovalo i druhé duo obratných žonglérů s žánry. Zatímco Lipský s Brdečkou mají na svědomí legendy jako Limonádový Joe, Adéla ještě nevečeřela nebo Tajemství hradu v Karpatech, jejich současníci Václav Vorlíček a Miloš Macourek dotáhli do konce kusy jako Jak utopit Dr. Mráčka, Což takhle dát si špenát, Dívka na koštěti nebo „Pane, vy jste vdova“. Do tohohle těžkotonážního souboje se raději pouštět nebudeme, vy se ale klidně o svých favoritech pohádejte v diskuzi. Namísto toho si něco povíme o fascinujícím úkazu, který se i z téhle rozmanité série poněkud vymyká.

Komedie Kdo chce zabít Jessii? může být poměrně rychle smetena ze stolu jako ojedinělá komiksová parodie s nemluvnou a sexy Olgou Schoberovou. A přestože jsou fyzické přednosti nejspíš nejkrásnější československé herečky opakovaně vystavovány na odiv, v téhle komiksovce se skrývá víc zajímavých nápadů a myšlenek než ve většině marvelovek dohromady. Od začátku jich je rozehráno poměrně velké množství a rozhodně nelze nekriticky říct, že by se všechny dočkaly důsledného rozpracování.

Zpočátku totiž sledujeme manželský pár v podání Dany Medřické a Jiřího Sováka, který jako by vypadl z učebnice nebezpečnějších genderových stereotypů. Ona je totiž podávána jako nekompromisní vědkyně, zcela oddaná racionalitě a vyžadující důsledné naplánování svého života; on je naopak uťápnutý a roztržitý, a přestože pracuje na úrovni středního managementu, je ze všech stran především otloukánkem. Když se pak jeho sny o lepé komiksové dívce, která by navíc mohla zvládnout vyřešit jeden problém v práci, spojí s přelomovou technologií z dílny manželky, problém je na světě – a to doslova. Snová dívka totiž ožívá, stejně jako postavy jejích nepřátel z komiksu – Supermana a kovboje (!). Jakmile se zámořští hrdinové začnou prohánět pražskými ulicemi, je každému aspoň trochu uvědomělému soudruhu jasné, že budou potíže.

Absurdní premisa však není jen základem pro crazy komedii, nýbrž i nápaditou kritikou tehdejších poměrů. Posuďte sami – krutá vědkyně se v zájmu establishmentu snaží ovládat lidské sny, a přijde jí to v pořádku. Neškodný snaživec sní o vynálezu antigravitačních rukavic: nástroje k překonání daných limitů a stávajících pořádků, prostě o něčem zdánlivě nemožném. Snům také dominují americké vzory – nevinná kráska, destruktivní silák a podlý gangster. Znamená to, že slušní Čechoslováci snili o amerických modelech, které se zaslepení vědci následně snaží zavraždit – jenže to se jim nepodaří. Jakmile sny jednou ožijí, není možné se jich nadobro zbavit, a s trochou snahy se je může podařit asimilovat do společnosti. Naopak přemíra snahy o kontrolu může vést až k tomu, že se situace stane nekontrolovatelnou.

Samozřejmě, určitá kritika je také na místě. Postavy se často nechovají logicky a občasná zkratkovitost je skutečně do očí bijící. Společně s nedohráváním některých linek by se skutečně mohlo jednat o problém, přimhouření očí však naštěstí umožňuje velmi střídmá stopáž. 80 minut je napěchovaných nápady i dráždivými podněty, které Vorlíček s Macourkem bez ladu a skladu házejí na diváka, a ten se s nimi holt musí poprat. I takto volné a poměrně nesystematické využití komiksových prvků by však o pár let později mohlo být velkým problémem, a tak je jedině dobře, že se Jessie objevila už v roce 1966 a my si můžeme užívat těchto decentních předznamenání pražského jara.

60. léta prostě svědčila nejen originálním autorským vizím, nýbrž i parodování společenských nešvarů. Ve výsměchu bondovkám (Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky) i westernům (Limonádový Joe aneb Koňská opera) jakožto ryze západním žánrům se však ukrýval sofistikovaný výsměch každodennímu socialistickému bizáru. Saudkovsky kreslenou estetikou i komiksovými vypravěčskými postupy šmrncnutá Jessie je toho dalším potvrzením, k němuž se díky originalitě, zábavnosti a nápaditosti vyplatí jednou za čas vrátit.