Jestli se dovedete následujících pět řádků tvářit, že vás to vážně zajímá, zkusím vám naznačit zápletku - Gerard Butler je hajzl. Jezdí na harleyi, patří do gangu a vydělává si jednak tím, že nutí svou manželku rajtovat u tyče, a druhak tím, že s kamarádem Donniem (absolutně nevyužitý Michael Shannon) okrádá drogové dealery o peníze, drogy a klidný spánek. Jednoho dne ale málem spadne do fakt hustýho průšvihu, načež v pohnutí mysli (=krev z trička nejde vyprat Savem, což značí opravdu velký problém) obleče nejlepší šaty, jde do kostela, nechá se pokřtít a místo boření lidských osudů se vrhne na budování domů. Je v tom tak dobrý, že si brzy založí stavební firmu a postaví si obří dům. Zní to jako dvacetiminutový happy-end v rámci televizního pekla Extreme Makeover: Home Edition, ale film se vlastně ještě ani nerozjel. Butler se rozhodne, že postaví kostel, kam zanedlouho přijde pastor ze Súdánu, který alespoň na chvíli přeruší jeho plamenné projevy jak vystřižené ze Třístovky. A pastor naznačí, že černoušci by potřebovali trochu peněz. A cihel. A betonu. A neštěstí je na světě.

Butler sebere všechny úspory, nechá rodinu napospas finační krizi a jede do Súdánu, kde se spřátelí s prvními lidmi, co uvidí (mají kalašnikovy, červené barety a vypadají jako ti hodní). Ti ho vezmou na safari, kde místo běhajících žiraf vidí minami okousané černoušky. Postaví se proto doprostřed válečné zóny a prohlásí, že tady by se dobře vyjímal sirotčinec. Druhá strana nesouhlasí, a tak každou položenou cihlu oplácí minometem. Butler konečně nachází sám sebe a v kombinaci stále nevycválaného člena Hell´s Angels a Bořka Stavitele metá kolem sebe granáty a maltu, až domy stojí, nepřátelé leží a děti výskají radostí nad novými houpačkami. Velká škoda, že to zní zábavně jen na papíře.

Marc Forster (režisér poslední bondovky nebo celkem seriózního Lovce draků) hraje Kazatele Kalašnikova na vážnou, patetickou notu, i když mu muselo být od první klapky jasné, že se nechal namočit do demence královských rozměrů. Butlerova postava totiž bere božskou víru jen jako propustku a cestu k odpuštění hříchů v momentě, kdy by ho policajti mohli za jeho aktuální průšvih opravdu vykoupat na doživotí. Jeho ochota zůstat u stavařiny je spíš v tom, že si nemusí nechat mířit brokovnicí na ledviny, ale jakmile někdo ubližuje černouškům, jsou střelné zbraně to první, po čem sáhne. Způsob, jakým se jeho postava v závěru radikalizuje, vyvolává spíše úsměv na rtech. Tomuhle týpkovi byste přispěli na charitu, ale ne proto, že byste věřili jeho věci. Mnohem spíš proto, že by vás v opačném případě vykostil. Butler sice v poslední scéně skrz svůj hněv prohlédne, ale poselstvím stejně zůstává, že kam bůh nedohlédne, tam musíte klestit jeho víru bazukou a ostnatým drátem. Nedivím se, že křesťanská liga tenhle film na nedělních slezinách v kostelech zrovna neprotěžuje.

Kazatel Kalašnikov: FOTOGALERIE

Přehrajte si trailer Pokud se chcete pobavit, má film určitě svoje okamžiky. Zároveň je to slušné řemeslo a nad Butlerovou snahou o buranský akcent a hloupého Honzu se srdcem a bouchačkou na správném místě budiž přimhouřeno alespoň jedno oko. Ale průhlednost základní agendy a strategicky rozmístěných klišé o odloučených bratrech, chlapském přátelství a neprostupné byrokracii rychle hořkne v ústech (a film má navíc nešťastných 130 minut).

Není bez zajímavosti, že v Americe šel film do limitované distribuce pod hlavičkou společnosti Relativity. Poté co promítání ve čtyřech kinech finančně nepřesvědčilo, zavřeli producenti za celým projektem dveře (na pecku s relativně známým hercem a rozpočtem 30 milionů poměrně nečekané) a většina evropských zemí ho pro jistotu rovnou poslala na video. U nás a dál na východ se snaží Relativity alespoň nahnat pár dolarů, riskujíc, že se jim všichni budou smát za film s extrémně přiblblým a sebeshazujícím tématem. A víte co? Mají pravdu. Takže jestli máte zrovna náladu se někomu od plic vysmát jako to dělá Nelson v Simpsonových, máte ideální příležitost.