Některé značky jsou zřejmě nevyčerpatelné. Nebo si to minimálně myslí producenti, kteří stojí za návratem Karate Kida na stříbrná plátna. Od prvního dílu osmdesátkové limonády pro všechny pubertální kluky, co by se hrozně rádi viděli jako ultimátní borci, uběhlo už neuvěřitelných 40 let a ta série je tady pořád s námi.

Třikrát s Ralphem Macchiem v roli původního otloukánka Daniela LaRusso, co se musí naučit karate, aby všem ukázal. Jednou s Hilary Swank v prakticky identické roli. Následně s Jadenem Smithem a Jackeim Chanem v nepřiznaném remakeu a nakonec v seriálové podobě, kde mnohem větší prostor dostal William Zabka alias Johnny Lawrence, ale jinak šlo zase o další generaci kluků a holek z Miyagi-Do a Cobra Kai, co si mezi sebou dávali po držce. No a teď se vrací Ralph Macchio, aby se společně s Jakiem Chanem postarali o osud nadějného žáka kung-fu, který má problémy ve škole a potřebuje vyhrát místní turnaj. Zní vám to povědomě?

Moc nerozumím tomu, proč by někdo chtěl točit dalšího Karate Kida. Zvlášť poté, co jsme se před několika týdny rozloučili s výborným seriálovým pokračováním, jenž celou značku nejen že důstojně dovedl do cílové rovinky, ale i maximálně vytěžil. Cobra Kai přivedl nazpět celou řadu vedlejších postav z původních filmů a šikovným způsobem je zrecykloval tak, aby posloužily jako maximální fan service pro generaci diváků, kteří na Karate Kidovi a jeho pokračováních vyrostli. A přesto se tento týden v kinosálech znovu objeví příběh chlapce, jemuž nechybí zápal a odhodlání, ale potřebuje zkušeného mistra, aby se vyrovnal nejen svému rivalovi, ale především sám se sebou. A získal srdce krásné dívky. Samozřejmě.

Karate Kid: Legendy je zvláštní v tom, že jde o pokračování remakeu s Jackie Chanem z roku 2010, které se ovšem krátkým úvodním intrem napojuje na původní filmové univerzum vystavěné kolem zmíněného Ralpha Macchia a Pata Morita v roli senseie Miyagiho. Jinak příběh zůstal prakticky stejný, akorát s tím rozdílem, že se nestěhuje americký chlapec do Číny, ale čínský chlapec do Spojených států. A nepostará se o něj pouze jeden sifu, ale hned dva. Jinak je to jako přes kopírák. Proč tedy na něco takového chodit do kina, když už jsme to tady měli nesčetněkrát?

Odpověď je samozřejmě v univerzálnosti a nadčasovosti příběhu starého snad jako lidstvo samo. Dovedu si představit, že už za Marie Terezie seděli otloukánci v zadních škamnech malotřídek a závistivě pokukovali po zkušenějších borcích, co jim o přestávce dávali do nosu, aby se předvedli před spolužačkami. Kdo z nás podobnou situaci nezažil? Kdo si někdy nepřipadal jako úplný loser, jemuž ovšem v srdci doutná spravedlivý odpor a odhodlání sám se sebou něco udělat? Ale to už zase popisujeme všechny předchozí díly. V čem jsou tedy Legendy nové?

No vlastně v ničem. Karate bylo nahrazeno svižnějším a oku lahodícím kung-fu, s nímž se přeci jenom dají dělat větší kaskadérské kousky než v případě karate. Jadena Smitha vystřídal čínský herec Ben Wang (Li Fong), jehož dětská tvář a hbité tělo dokážou snadno zamaskovat fakt, že mu už bylo 25 let. Jinak se jede podle zajetého mustru – stěhování do cizího prostředí, seznámení s dívkou, nakládačka od úhlavního nepřítele, setkání s mistrem (a pak ještě s jedním), velký turnaj, vítězství. Nic nového tady nečekejte, tohle není soutěž v improvizaci. Producentka Karen Rosenfelt, která stála za sérií Twilightu nebo Novými mutanty, vsadila na to, co diváci chtějí a očekávají. Scenárista Rob Lieber (Husí kůže 2: Ukradený Halloween) tady moc práce neměl. Stejně jako debutující režisér Jonathan Entwistle, jemuž při natáčení akčních scén beztak dělal druhou ruku sám Jackie Chan.

Ačkoli jeden podstatnější rozdíl tady vlastně je. Na rozdíl od předchozích Karate Kidů už Li Fong karate umí. Tedy ne karate, ale kung-fu. A díky tomu se částečně posunul do role učitele, když připravuje otce své přítelkyně na zápas v boxu. Tím se ovšem dostali autoři tak trochu do úzkých, jak vysvětlit, že na jednu stranu je Li schopen zmlátit tři vymahače dluhů a trénovat budoucího tchána jako rozený sifu, ale na druhou stranu dostane nakládačku od svého školního rivala a potřebuje hned dva mistry (Jackieho Chana a Ralpha Macchia), aby se během několika málo dnů dokázal připravit na blížící se turnaj. Tahle změna polohy je dílem vítaná, protože díky ní má Li posunutou startovní čáru a přináší jednu fajn vedlejší dějovou linii, ovšem současně vyvolává dojem, že Li vlastně žádnou pomoc nepotřebuje a skutečnost, že ho zmlátí místní boreček z nedalekého dojo, působí tak trochu nepatřičně.

Ben Wang se pro roli nového Karate Kida snad narodil, protože mu sedne s přesností dobře mířeného kopu s otočkou. Jeho Li je fajn kluk, jenž nemá problém získat si vaši přízeň už během několika málo úvodních scén a dokáže film s přehledem utáhnout. Jackie Chan v roli sifu je spíš komickou postavou, než aby působil dojmem vyzrálého mentora, a jeho hašteření s Ralphem Macchiem ohledně toho, která z větví jejich společného bojového umění je lepší, vám dá vzpomenout na obdobnou rivalitu mezi Macchiem a Williamem Zabkou ze seriálu Cobra Kai. Macchia si vlastně moc neužijete, jeho role je spíš větší cameo, ale návrat legendy samozřejmě potěší každého fanouška. Jinak děj uhání kupředu jako o závod, bitky a souboje jsou natočené dravě a s potřebnou dávkou kinetické energie (a odpovídajícího množství wire-fu) a jakákoli dějová vata je redukovaná na naprosté minimum, jak vyžaduje aktualizace Karate Kida pro jednadvacáté století.

Přehrajte si trailer Největší problém Legend je nakonec to, že se v něm všechno děje tak nějak samovolně, mimochodem. Jako kdyby ze samotného názvu filmu mělo být divákovi jasné, co a jak. Nový kluk ve městě, co mimochodem umí kung-fu. A zrovna se mimochodem blíží velký turnaj. A kluk se mimochodem zamiluje do bejvalky hlavního rivala. Který je tam tak nějak mimochodem. Jenže víte co? Ono to mimochodem částečně funguje. Proč vysvětlovat něco, co diváci dávno důvěrně znají. Stačí jim dát to, na co čekají. Problém je v tom, že díky téhle všeobecně pojímané samozřejmosti se celý děj smrskne na jednu velkou montáž. Tréninky, randění, bitky, další tréninky, turnaj. Wax on. Wax off. Je to málo? Jak na co. Na plnohodnotný film s vlastním originem, vtahujícím dějem a svébytnými postavami ano. Jako další příspěvek do série Karate Kidů je to ovšem dost na to, abyste mu dali šanci. Protože ten nový kluk vás bude bavit. Tak nějak mimochodem.