Filmy o současné společensko-politické situaci bychom v našich končinách spočítali na prstech jedné ruky. Co si vzpomínám, tak se v poslední době objevili jenom Hranaři a Ulovit miliardáře. V obou případech se přitom jednalo o tak bolestivé zážitky, že je snad jenom dobře, že tuzemští filmaři napínají své síly jen k době první republiky, pražského jara nebo normalizace.

Proto je zajímavé zhlédnout, jak se s tématem masmédií, politických kampaní a ovlivňování voličů popasovali Slováci. Byť to není nikde explicitně řečeno, Kandidát je čistě slovenský film – od štábu, přes herce až po reálie, které zahrnují bratislavské sídliště, silnou úlohu církve nebo potřebu vůdcovství, která je v bratrském národě zakořeněna od dob Štúra.

Osobně se nemůžu rozhodnout, zda je ten film povedený nebo ne. Na jednu stranu je to na hodinu a tři čtvrtě natažená triviální báchorka o velemoci reklamních agentur, kde probleskují populistické atributy jako ze zmíněných Hranařů. Povedená videoklipová režie je spíše pro efekt, než aby atmosféru nějak gradovala či posouvala – většinu emocí tvoří burácivá hudba. Herci nemají moc co hrát, tvůrci je vybavili jen strohou charakteristikou – ten vtipný, ten mlčenlivý, ten macho, ta prsatá.

Přehrajte si trailer Ale i přese všechny výtky, kterých je požehnaně, nemůžu Kandidáta zavrhnout jako naprosté selhání. Jistě šel udělat i mnohem lépe, šlo si pohrát s mnoha věcmi, posílit thrillerovou linku na úkor té satirické (nebo naopak), neklouzat jen po povrchu a jít více do hloubky (samotná kampaň je odbytá za pár minut, což je vyloženě škoda). Kandidát se pokusil o něco jiného, progresivního. A musím uznat, že mě docela bavilo sledovat, jak se s tím tvůrci popasovali. Celou dobu šli po správné cestě, jenom byli hodně pomalí a před finišem spadli do rigolu. Ale šlo to udělat i mnohem – mnohem! – hůře, jak dokazují české hokus pokusy.