Pokud se řekne spojení „irská animace“, je dost možné, že se vám nevybaví nic. To by však byla škoda, a tak můžete závidět těm, kteří si vzpomenou třeba na velmi zdařilé Vlkochodce (2020) nebo Píseň moře (2014) či ještě staršího Brandana a tajemství Kellsu (2009). Pod nimi je podepsán cenami ověnčený filmař a animátor Tomm Moore, z jehož dílny Cartoon Saloon pochází i podmanivý animovaný seriál pro nejmenší jménem Skála papuchalků.

Název je to poměrně všeříkající, neboť bezmála osm desítek krátkých epizod se zaměřuje na trampoty jedné papuchalčí rodiny a jejích zvířecích kamarádů, kteří na izolovaném ostrově nedaleko irského pobřeží poznávají velké životní pravdy. Původní seriál z poloviny minulé dekády se navíc pyšní kouzelně jízlivým i edukativním vypravěčem, v němž fanoušci IT Crowd jistě poznají nezaměnitelný hlas Chrise O'Dowda, tedy představitele Roye.

Ten se z českého dabingu samozřejmě vytratil, příběhy papuchalčí „dívky“ Oony, jejího mladšího bratříčka Baby a přidružené partičky tuleňů, králíků, rejsků, lišek či krabů poustevníčků jsou však díky jasným ponaučením a jednoduché, leč okouzlující animaci velmi přístupné i tak.

Na těchto osvědčených základech stojí i do našich kin aktuálně přicházející 80minutový snímek, který vznikal už od roku 2019. Měl ho na starosti Jeremy Purcell, dosud v rámci Cartoon Saloon pracující na vizuálních efektech, avšak změn oproti původnímu seriálu si v podstatě nevšimnete. Tempo je samozřejmě poněkud pomalejší, protože je třeba představit několik nových postav a rozehrát s nimi banální, avšak zcela funkční zápletky, v nichž se ani nejmenší publikum neztratí. A díky prokládání vyprávění písničkami, pár hravým kolážím či samozřejmě všudypřítomnému vypravěči, zábavně komentujícímu veškeré kroky postav, si snímek uchovává poutavost napříč celou stopáží.

Oproti předchozím titulům pro děti, které AČFK v posledních letech uvedla do kin, tedy Nině a ježkovu tajemství, Titině, psí polárnici či Kvíkovi, jde o ideální snímek pro předškolní děti – neobsahuje totiž žádné znepokojivé, satirické či na pochopení náročné momenty, naopak předkládá milý příběh o nutnosti spolupráce, empatie, upřímnosti a výhod přiznávání vlastních chyb.

Nakonec ani není příliš důležité, že vyprávění pojednává o migraci v důsledku klimatických změn – na onu pohádkovou Skálu papuchalků totiž přilétají další ptáci a papuchalčí rodiny z dalekých krajin, které zničily rozsáhlé bouře. Tak se k Ooně a jejím kamarádům přidává i o něco starší papuchalka Isabelle a její bažantí kamarád Fénix, kteří se střídavými úspěchy zapadají do místní komunity, snaží se postarat o vejce jiné rodiny papuchalků a trochu se rozkmotří s bojácným vydřím milovníkem podzemních chodeb Marvinem.

Vám jakožto dospělému publiku však není třeba o příběhu nic moc vysvětlovat – i pokud by vám něco uniklo, vypravěčský hlas okamžitě vysvětlí, co zrovna ta která postavička udělala špatně. Důležité je, že tento přístup zpřehledňuje celý film i pro předškolní diváctvo a problémy vrství jen v takové míře, aby jejich vyřešení proběhlo pouze s adekvátní mírou napětí.

Dohromady to znamená, že bez malých dětí do kina nechoďte – Kamarádi z Papuchalkovy skály nenabízí podvratnou, kdovíjak originální či svéráznou podívanou, jež by dospělým rozšířila obzory. Pro pohříchu přehlížený segment předškolních dětí se však jedná o v podstatě ideální seznámení s institucí kina či formátem celovečerního filmu.