Psal se rok 2014 a nejen internetový lid měl před sebou Jurský svět. Návrat k dinosaurům v té době budil spíš rozpaky a klasický pocit zbytečného ždímání (byť s hvězdou populárních Strážců Galaxie), a navíc zůstával v obřím stínu sedmých Star Wars. V listopadu však udeřila první upoutávka a najednou… to celé začalo dávat smysl.

Neznámý Colin Trevorrow úspěšně naklonoval spielbergovskou estetiku, oživil Hammondův vysněný park a přihodil geneticky vyšlechtěné dinosauří monstrum, jehož hrůzu prodával hlavně nezvykle vážný Chris Pratt. I tomuhle se někteří posmívali a prorokovali slaboučký odvar z revoluční klasiky. Pak ale přišla velká premiéra a tržební analytici hledali čelisti na podlaze, jelikož měl Jurský svět absolutně rekordní otvírák 525 milionů dolarů.

Ano, za půl roku ho (o těsné tři miliony) překonaly Star Wars. V červnu 2015 ale šlo o bezprecedentní smetení poslední Harryho Pottera a jasný důkaz toho, že rodinky s dětmi nehodlají říct dinosaurům ne. Mix nostalgie, akčních hodů a přiměřeného dinosauřího teroru byl z marketingového hlediska precizní – a abych se konečně dostal k jádru T-rexe, z velké části šlapal i v samotném filmu.

Jistě, jedinečnost originálu už nikdy nic nepřekoná a pro spoustu lidí byla „čtyřka“ jen svižným popcornem na jedno zhlédnutí. Já bych ale tímhle V.I.M.kem rád potvrdil, že jsem se tehdy v kině bavil nadstandardně – a u několika domácích projekcí tomu nebylo jinak. Trevorrow jako by od produkujícího Spielberga dostával políčky na každém kroku. Tady nepodceň dětské hrdiny, tady přitlač na dinosauří nádheře… tady nenápadně zkopíruj Cameronovy Vetřelce!

Přehrajte si trailer Jurský svět je díky tomu nesmírně poctivou blockbusterovou jízdou, u níž si deset let po premiéře cením hned několika věcí. Chris Pratt tu šikovně zvládá lehce vážnější polohu, aniž by obětoval svůj cit pro dobře načasované hlášky. Zhmotnění dinosauřího zábavního centra je patřičně opulentní a nešetří zejména davy lidí, které byste v dalších dílech série hledali marně. Samotná zápletka s útěkem dinosauřího mutanta se povedla natolik, že ji producenti od té doby kopírují tak důkladně, že nechybí ani v aktuální „sedmičce“ se Scarlett Johansson. A nakonec bych rád zmínil hudbu Michaela Giacchina, která nádherně využívá motivy od Williamse a vážně ji poslouchám celou dekádu.

Při pohledu na dvě výrazně horší pokračování Jurského světa (a na třetí nadcházející, které se marně snaží tvářit jako reimaginace) si zkrátka dovolím říct, že bychom si začátku nové dinosauří éry měli vážit. Všechny peníze se využily správným směrem, nepodcenili se hrdinové a v rámci splnění zadání šlo vyloženě o triumf, jenž se tehdy s tržbami 1,67 miliardy stal třetím nejvýdělečnějším filmem všech dob. V éře legacyquelů jde tudíž o jeden z mála učebnicových příkladů, jak se má pracovat odkazem milované značky, a o velmi důležitý film (ha!), na jehož úspěchu v Universalu pořád nepřestali stavět. Snad novinka se Scarlett celou sérii zase zvedne, i když se při pohledu na trailery zdá, že… spíš nafasujeme další smutný průměr?