Ještě před několika týdny byl první Joker jediný eRkový film, který v kinech utržil miliardu. Nedávno se k němu přidali Deadpool s Wolverinem, ti ho v tabulce dokonce předběhli, ale druhé místo je pořád sakra dobré. Zvlášť na snímek s poměrně malým rozpočtem a v nějž nikdo moc nevěřil a byl temný až na půdu. Jenže Todd Phillips se svým pojetím slavného komiksového zloducha slavil úspěch na všech frontách. 

Joaquin Phoenix dostal Oscara, diváci unavení marvelovkami a klasickými superhrdinskými příběhy si pošušňávali na trochu serióznější podívané a fakt, že Joker hodně balancoval mezi skládáním poct a vykrádáním klasik Martina Scorseseho nikdo zase až tak moc neřešil. Jistě, ozývaly se hlasy, že Joker není až tak geniální dílo, jak se o něm říká (ty hlasy padaly i od nás a stojíme si za tím) a Phillips s Phoenixem se dlouho vymlouvali, že dvojku točit nechtějí. Nakonec jim ale do schránky přišly šeky s takovou částkou, že na to kývli. A i když jim to přeju, možná to nebylo úplně nutné. 

Joker 2: FOTOGALERIE

Joker: Folie à Deux není příliš dobrý film, ovšem pozor – nemluvím o takovém tom klasickém „tohle odflákli, na tohle nebyly prachy, tuhle roli by tenhle herec zahrál líp“ a podobně. V základu je Joker naprosto v pořádku. Návrat do realističtějšího Gothamu vypadá velmi dobře, Phillips má tu atmosféru sedmdesátkových thrillerů poctivě nakoukanou a umí ji vytvořit i na druhý pokus. Věčně zatažená obloha, déšť, špinavé ulice, ale i nepřívětivý blázinec Arkham plný cvoků, násilnických stráží a sociálních pracovnic, které čeká tvrdý střet s realitou… vypadá to dobře. Herecky také není druhému Jokerovi moc co vytknout, Phoenix se sice opakuje, což se však u sequelu tak trochu očekává, a Lady Gaga tu potvrzuje, že ji už dávno musíme jako herečku brát vážně. Právě ona táhne Jokera i v těch momentech, kdy si možná začnete říkat, že Phoenixův magor Arthur už začíná být trošku vyčerpaný, protože její Lee dovede být roztomile zamilovaná, nepříjemně vyšinutá a absolutně nevypočitatelná. Jenže ten Arthur… ten Arthur je vlastně takovým hromosvodem všeho, co je na Joker: Folie à Deux. 

Ono opakování se totiž netýká jen Phoenixova herectví, kdy opět působí křehce, jen aby se proměnil v děsivého magora. Kdy umí vzbudit lítost a o pár vteřin později děsit. Hlavní problém druhého Jokera je, že do těch dvou a čtvrt hodin prakticky nemá co nacpat. Dějově je tu minimum nového materiálu, Phillips se tu neustále točí v kruhu a opakuje to, co řešil dobrou polovinu předchozího dílu – je Arhtur vraždící magor? Nebo chudák, kterého společnost nepřijala? Krutý cynický vrah, nebo někdo, kdo se postavil těm, kdo ho celý život terorizovali? Nejde o bůhvíjak zajímavé myšlenky, minule fungovaly především díky tomu, že Phoenix to odehrál skutečně výtečně a že se k nim postupovalo krok za krokem, jenže tady už jsou všechny karty na stole a Phillips, aniž by je jakkoliv zamíchal, se s nimi pokouší hrát novou hru. Co zamíchal, on je ani nevzal do ruky. 

Joker: Folie à Deux tak opakuje témata, která byla nejen řečená, ale často i nějakým způsobem minule uzavřená. Nedovede ničím překvapit, protože o ničem zajímavém nevypráví, jen se z blázince občas přesuneme k soudu, kde tvůrci nutí diváky sledovat průměrně natočené drama s okoukanými výstupy vraha s klaunským make-upem a reálně se tam neděje nic. Phillips se buď vrací k tomu, co už dávno uzavřel, opakuje věci, o nichž si nejspíš myslí, že je fandové chtějí vidět znovu (někdo možná ano). A sem tam se pokusí nepříliš obratně o kritiku společnosti, fascinace vrahy nebo snad i samotných diváků, kteří se v Jokerovi a jeho jednání vidí a mají pocit, že mu rozumí, protože svět je zlý i na ně. 

Jediná skutečně nová věc je pak romance s Lee. Ta by si ale zasloužila trošku víc péče, protože zobrazení toxického vztahu dvou lidí, kteří to nemají v hlavě v pořádku, nakonec není příliš strhující a i tady se film začne po chvíli opakovat a nebýt Lady Gaga a okoukaného, i když pořád fajn Phoenixe, nefungovalo by ani to. Muzikálová čísla jsou pak naprosto nadbytečná, přičemž kontrast zpěvu Lady Gaga a řevu Joaquina Phoenixe může vyvolat úvahy, jestli si Phoenix nedělá z publika prdel. 

Ale zase abych byl fér, musím říct, že během těch 138 minut, v nichž se prakticky vůbec nic neděje a klidně by mohly být závěrečnou desetiminutovkou prvního dílů, jsem se nenudil. Pořád to vypadá dobře a jestliže si člověk nebere osobně, že Phillips dost nepokrytě opisuje z jiných a obvykle lepších filmů, není to nuda. Jen je to celé absolutně zbytečné. Příběh Arthura Flecka byl na konci jedničky ukončený a tahle snaha vyškrábat ze zbytků dávno řečeného nový film vůbec k ničemu nevede. 

Přehrajte si trailer Pokud jste prvního Jokera – ať už kvůli tématu, nebo nečekanému úspěchu – považovali za úkaz potvrzující, že se lze s trochou vůle postavit filmové mašinérii a natočit něco, co nezapadá do tabulek zlých manažerů a slavit s tím úspěch, tak vás možná setkání s dvojkou zabolí. Tohle je totiž absolutně zbytečný sequel přežvýkaný přes základní hollywoodské pravidlo „když to fungovalo minule, hoďte na to víc peněz a kašlete na to, že nápady nemáte. Ti lidi přijdou“.