Během nějakých pěti minut, při nichž jsem viděl trailer a pak o něm přemýšlel, jsem prožil snad všechny existující emoce.
1) Nejistota – je to to, co si myslím?
2) Překvapení – jo, je to to, co si myslím.
3) Nadšení – hele ono je to fakt to, co si myslím, to je super
Jenže tím nekončíme a pokračujeme dál.
4) Nervozita – jako jo, super, že do toho někdo jde, ale bude to fungovat?
5) Smíření – tohle nebude fungovat.
6) Naštvanost – do háje proč to dělají? Vždyť ti dva vypadají úplně jinak a na ty původní nemají!
7) Naděje – ale třeba to bude fungovat. Podívám se na IMDB.
8) Smíření podruhé – nebude. 3,3/10 fakt není moc.
Celkově – remakovat Jestli se rozzlobíme, budeme zlí, vlastně není špatný nápad. Dvě generace diváků budou minimálně zvědavé, jak to dopadlo. Jenže nové verze Buda Spencera a Terence Hilla vypadají jako zaměnitelní bambulové, celé to působí poněkud levně a vlastně to asi vidět nepotřebuju. A navíc tam prakticky nikdo nikoho nemlátí. Ale je to dobrý důvod připomenout si originál, takže alespoň k něčemu to je.