Za následující čtyři hvězdy poděkujte především návykovému hudebnímu podkresu, díky kterému jsem trailer na režijní debut Vigga Mortensena viděl už bezmála desetkrát. Ještě máme čas oplývá nejen vynikajícím hereckým obsazením (poslední filmy Lance Henriksena nestály za moc, nicméně stačí tady pár vteřin jeho hlasového projevu a je vám jasné, že tenhle legendární představitel záporáků z osmdesátek a devadesátek má stále na to kopat první ligu), ale i překvapivě jistým režijním vedením Mortensena, který se zjevně učil od těch nejlepších. Navíc si film i sám napsal, a to na základě vlastního dětství, což pro něj z filmu dělá silně osobní záležitost. Takové snímky je vždycky radost sledovat. Herec z Pána prstenů teď sice schytává kritiku za to, že hraje homosexuálního postavu, místo omluv ale nabízí argumenty pro to, proč je to podle něj v pořádku, za což má bonusové body. Ukázka jako taková je pak navíc akorát tak dlouhá, takže nestíhá nic zásadního spoilerovat, vsází na parádní střih mezi různými etapami života ústředních postav a hlavně mám pocit, že netlačí na emoce tolik, jak by asi mohla. Což je super, protože kdo by chtěl vytahovat kapesníky už u traileru...

Ten hudební podkres mi teda bombastickej nepříjde, ale chápu, věc vkusu.