Jeskyně si dlouho dopředu vytyčila dva cíle. Za prvé vydělat tolik, co druhá Anakonda loni v amerických kinech, za druhé „kvalitativně“ navázat na snad nejpopulárnější béčko posledních let, továrnu na Vina Diesela jménem Černočerná tma. A bohužel pro nás všechny se mu ani jeden z nich nepodařilo splnit na maximum. Co hůř, z komerčního hlediska je Jeskyně stále zajímavější než ze sedačky v kině.

Klasicky primitivní námět o skupině speleologů, které nešťastná „náhoda“ uzamkla v navlhlých podzemních jeskyních, rozpracovává neskonale hloupý scénář. Jako by při každém druhém dialogu někdo zasouval do woodoo panenky vaší podoby jehlice a nutil vás velice bolestivou cestou sledovat horečné vrstvení totálních nonsensů, běžných logických kiksů, nedomyšleností a fádních rozhovorů, z pod nichž ani jednou neprosvitne zajímavější hláška. V tomhle žánru samozřejmě není potřeba přemýšlet o architektuře jednotlivých podzemních síní, není důležité rozjímat nad naprostou rozdílností sousedních jeskyní a jeskyněk, ale slušné vychování by autory mohlo poučit, že když jeden z hrdinů spadne ze sto metrů vysoké skalní stěny, nemusel by se pro „ty nahoře“ vracet tak, že podplave třicet metrů dlouhou jeskynní překážku. Pro člověka s minimální prostorovou představivostí je Jeskyně vskutku komickým výletem, o němž je chtě nechtě nutné rozjímat, protože kde není charismatický hrdina ani napětí, tam se musí sto minut v kině zabít čímkoliv.

Scénáři Jeskyně by se šlo posmívat hodně dlouho, zvlášť když s úvodní akcí se nikam nepospíchá. Jenže už první kontakt s démony (resp. s jeskynním krtkem… vážně :-) názorně doloží obrovskou propast mezi Černočernou tmou, Lovci myšlenek a jiným hyperzábavným filmovým výplachem a Jeskyní, která oplývá nejen hloupostí a nedomyšleností, ale i fatálními režijními nedostatky. Akci zplodil Bruce Hunt podle mustru „na nic nečekej a stříhej jako o život“, takže veškeré akční nebo napínavé sekvence jsou předkládány publiku v dezolátním a zcela rozmixovaném stavu, kde souboje mizí v půlsekundových záběrech na bubliny, křičící tváře a velké detaily na útočníka a jeho kořist. Zkrátka, vidět je v podstatě prdlačky. :-)

Z potenciální spásy filmu se tak stává další z jeho obrovských nedostatků. Z Jeskyně pak jeden z nejhorších filmů letošního roku, který vrávorá i kvůli podprůměrným hercům, Cole Hauserovi, jenž pomocí vytřeštěných očí a kontaktních čoček ukazuje názornou metamorfózu v podzemního démona, v zásadě ovšem hlavně v důsledku mrtvé akce a idiocie scénáře. Dvě hvězdičky mu dám spíš z milosti a při vzpomínce na dva víceméně efektní skoky a slušně natočené podvodní sekvence. Nic lepšího na filmu, kde se ty nejvypjatější sekvence podtrhují hláškami typu „Budu vás krýt mapovací pistolí“, prostě nenajdu.