Jedeme na teambuilding: Recenze
08:00 | 01.01.2024 |
Rozmáhá se nám tady takový nešvar. Namísto původní autorské tvorby se vezme licence na nějaký film a natočí se to samé, akorát v jiné produkci a s jinými herci (Známí neznámí). A to je případ i nové česko-slovenské komedie Jedeme na teambuilding. Její rumunskou předlohu z roku 2022 si můžete pustit na Netflixu pod názvem Sázka na teambuliding a následně porovnat, které provedení je lepší. Nebo spíš horší. Vlastní použití licence ještě nemusí být samo o sobě špatný nápad – když něco funguje, proč to měnit. Ostatně diváci si najdou cestu spíš k tuzemské tvorbě než k původnímu znění s titulky. Jenže producenti česko-slovenské verze se bohužel rozhodli opustit výrazně civilnější vyznění předlohy a udělat z teambuildingu bizardní přehlídku trapnosti a marnosti. A to v takové míře, že by měly úvodní titulky obsahovat varování pro všechny lidi trpící úzkostmi a depresemi. Po zhlédnutí teambuildingu totiž hrozí, že se jim jejich problémy prohloubí. Což je u komedie problém.
Nápad s firemním teambuildingem, kde se kromě chlastání a souložení snaží zaměstnanci různých oddělení získat podnikový pohár a zachránit se tím před hrozícím vyhazovem, přitom nabízí nekonečnou řadu situací, v nichž můžete použít humor v jeho nejrozmanitějších podobách. Jednotlivé týmy jsou navzájem dostatečně odlišné, takže krásně vyniknou rozdíly mezi ubožáky z call-centra, zdivočelými ožraly z brněnského oddělení vnitřního auditu, prsatými barbínami z personálního nebo božskými nadlidmi ze slovenské filiálky. Hřiště pro celovečerní teambuilding plný šílených situací je tak připraveno velice dobře a stačilo málo, aby to celé fungovalo. Totiž aby se dostavil humor. Jenže ten letos na podnikový teambuilding bohužel nedorazil.
V hlavní roli sledujeme firemního manažera Aleše v podání Jakuba Prachaře, který opět hraje další z nekonečné řady verzí Jakuba Prachaře v roli zakřiknutého chlápka, co by rád překročil svůj vlastní stín, ale nemá na to koule. Pravda, občas se v té roli celkem najde, viz nedávní Hádkovi. Bohužel tady je lehce mimo, za což ale nemůže ani tak jeho role, jako spíš prostředí, v němž se musí pohybovat. To je totiž extrémně toxické, plné podivných lidských karikatur, u nichž byste předobraz ve skutečném korporátním prostředí hledali jen těžko.
Tam, kde v rumunském originálu herci ve svých rolích přehrávají jenom do určité míry, verze režisérky Zuzany Mariankové (Známí neznámí) zmutovala do nelidské podoby a vyvrhla na plátno takové postavy, nad nimiž budete nevěřícně kroutit hlavou. Většinu z nich byste okamžitě s velkou chutí postavili před popravčí četu, protože jsou tak špatné, že máte chuť si po čase vypíchnout oči, abyste se na ně nemuseli koukat. Platí to zejména o Erice Stárkové v roli korporátní intrikánky, jejíž přehrávání je až fyzicky nepříjemné. Takhle se humor prostě nedělá.
Co na tom, že děj nedává příliš smysl – od praštěné komedie nikdo nečeká oscarový scénář. Jde o to, že výsledek firemního soustředění je nudný, nevtipný a trpí zbytnělou trapností. V porovnání s originálem tak tuzemská verze vychází jako slaboduchý příbuzný. Jisté záblesky naděje tam samozřejmě jsou a dávají tušit, že se tvůrci místy inspirovali u komediálních klasik. Příchod sesazeného manažera Aleše na jeho nové pracoviště v call-centru kdesi hluboko v zapomenutém suterénu korporátního bludiště je variací na britskou klasiku Ajťáci (The IT Crowd), a to poměrně zdařilou. Stínohra ve stanu, kde se Polívková snaží přefiknout Aleše, zase přímo odkazuje na Austina Powerse 2. Příjezd ožralých a zdivočelých borců z vnitřního auditu je také závanem čerstvého vzduchu, než se vzápětí ukáže, že jejich role zahrnuje pouze neustálé pořvávání a pochlastávání. Všechno ostatní je bída a zmar.
Netuším, nakolik se museli tvůrci držet předlohy, ale přijde mi, že odstranili víc toho funkčního než toho nefunkčního a přidali na absurdnosti. Ovšem nikoli ku prospěchu věci. Světlou výjimkou je postava nihilistického Michala v podání Vojty Kotka. Toho bych okamžitě transplantoval do jiného filmu a dal mu víc prostoru, zatímco zbytek bych nechal podlehnout nekróze. V jeho podání je životem otlučený zaměstnanec call-centra skutečným člověkem z masa a kostí, čímž vnáší do filmu cosi reálného a skutečného.
Přehrajte si trailer To ostatní nezachrání ani Michal David v roli Boha, ani pokus o nekorektní humor, protože je jalový a vyznívá naprázdno, bez jakékoli smysluplné pointy. Vtipkování na úkor korporátního způsobu života je sice fajn a lidi z branže musí potěšit, jenže se z něho nevytěží víc než pár vtipů a jede se dál v estrádě plné zoufalosti a nevtipnosti. Až na úplný konec, kdy si budete přát, abyste si před návštěvou kina zlomili nohu. Doktor na pohotovosti by totiž mohl být vtipnější než tahle komedie. Bohužel.
Verdikt
crom
Jedeme na teambuilding vás zavede hluboko do nitra kariérního zápolení zaměstnanců velké korporace, kde si každý poměřuje ego s ostatními. Bohužel pro diváky z toho nevzešla žádná legrace. Podle průměrného rumunského originálu natočila režisérka Zuzana Marianková nevtipnou a svou nebetyčnou trapností až urážející řachandu pro nejméně náročné diváky, jimž stačí, když někdo dělá sprosťárny nebo trapárny. Pokud jste cílovka, tak s chutí do kina. Obojího si tu užijete dostatek.
Vaše hodnocení
Podobné filmy
- 5/10
Účastníci zájezdu
- 5/10
Sázka na teambuilding
- 5/10
Pařba o Vánocích
Hodnocení čtenářů
- 4/10
Revan
- 1/10
Tomino
- 2/10
Dr_Berry
- 4/10
BranoZ
- 2/10
Herkulesss
- 3/10
Nexus6
- 1/10
Marty7CZ
- 3/10
holub109
- 2/10
Ceslo
- 4/10
holub113
- 7/10
rublik05
- 2/10
Melkom
Registrace
- Komentovat a hodnotit filmy a trailery
- Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
- Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
- Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry
Zapomenuté heslo
Přihlášení
Registrace
- Komentovat a hodnotit filmy a trailery
- Sestavovat si žebříčky oblíbených filmů a trailerů
- Vytvářet filmové blogy
- Soutěžit o filmové i nefilmové ceny
- Dostat se na exklusivní filmové projekce a předpremiéry