Rosamund Pike byla jeden čas považována za sympatickou, ale ne úplně výraznou herečku, kterou by si člověk dal do své osobní topky. Když se však před sedmi lety objevila ve Zmizelé Davida Finchera, silná část diváků tento názor přehodnotila. Coby bezcitná mrcha zkrátka zaválela a zařadila se mezi herečky, jež jsme najednou chtěli sledovat. I když svůj největší úspěch od té doby netrumfla, před kamerou ji minimálně já vždy vidím rád. V černohumorné novince Jako v bavlnce se vrací do svého ověřeného „bitch módu“ a navíc se nejedná o žádný netflixovský výškrabek, jak jsem od streamovací služby občas zvyklí. I když u diváků to tenhle kousek rozhodně mít lehké nebude.

Známá herečka tedy ukazuje svou další ultra mrchu (a to jsem ještě hodně slušný), které budete přát hodně krutý a bolestivý konec. Její Marla Grayson je totiž zákonnou zástupkyní, jejíž prací je pečovat o důchodce, co se o sebe kvůli svému zdravotnímu stavu už nemohou starat. Jenže ve skutečnosti společně se svou partnerkou (pracovní i životní) dostává za pomoci zkorumpované doktorky do domova důchodců zdravé klienty, následně rozprodá všechen majetek a prachy přistanou na jejím účtu. To vše s bezcitným úsměvem na tváři a potřebnou právnickou okecávačkou u soudu. Jenže se svou další obětí si Marla ošklivě naběhne. Zdánlivě neškodná babička Jennifer má totiž ve skutečnosti mocné přátelé, kteří začnou jít ústřední antihrdince po krku.

I přesto, že se Jako v bavlnce prezentuje coby černá komedie, zařadit snímek pouze do jedné kolonky tak úplně nejde. Jedná se totiž o hodně divoký žánrový mix, jenž balancuje na hraně jak zmiňované komedie, tak zároveň koketuje s thrillerem, rýpnutím do ne zrovna fungujícího systému a v neposlední řadě je také přiznaně hodně absurdní podívanou. A hlavně za každé situace totálně cynickou, zlou a v první třetině, kdy ústřední postava ukazuje proces okrádání nemohoucích obětí, i dost nepříjemnou záležitostí. Na kladnou postavu v tomhle prohnilém řetězci prakticky nenarazíte, a i když je to vše doprovázeno silnou dávkou onoho cynického nadhledu, rozhodně sledování těchto charakterů nebude bavit každého.

I když je pak střídání jednotlivých žánrů někdy opravdu utržené ze řetězu a u mnoha tvůrců by se podobné pokusy hodně rychle rozpadly, J Blakeson drží režijní otěže sebevědomě v rukou. Ani na sekundu nepoleví a po řemeslné stránce se jedná o skvěle zvládnutý kousek, jenž divákovi nedá moc kde vydechnout. Právě díky žánrové pestrosti a záměrně přepálenému scénáři člověk moc netuší, co očekávat dál. Což už dneska bohužel nezažíváme u filmů zrovna často. Režisérovi v tom pomáhá nečekaně parádní i hodně výrazný soundtrack a samozřejmě herecká sestava. Rosamund Pike sice v podstatě oprášila svou roli ze Zmizelé, to asi ve výsledku ale nevadí vůbec nikomu. Na chladné mrchy, které máte chuť zabít, by si mohla udělat patent a mafián v podání Petera Dinklage je pro ni samozřejmě výborným a charismatickým protivníkem.

I když se tu tedy servíruje svižné režijní řemeslo a výtečné obsazení, část diváků nemůže podle reakcí tento kousek úplně vydýchat. Důvodem je právě hodně přepálený scénář, jenž využívá míchání žánrů a mix cynismu a absurdnosti na maximum a v druhé polovině se opravdu rozjede až moc. Ano, logické lapsy, podivné chování postav i hra na náhody se postupně rozjedou na plné obrátky a já úplně chápu, proč zde film mnoho diváků definitivně ztratil. Zároveň si však myslím, že v tomto pokřiveném světě, kde se tvůrci neberou příliš vážně a mnohé charaktery jsou tu v podstatě karikaturami, patří přepálenost k pravidlům hry a má zde své jasné místo. Scenáristické berličky a chybičky mě tu proto příliš nerušily (až v závěru už to začalo drhnout), naopak jsem je bral jako součást svérázné podívané, díky níž se právě často dostavil pocit nepředvídatelnosti a svěží cynické zábavy.

Přehrajte si trailer Jako v bavlnce se dá přirovnat k hodně divoké jízdě, kdy autorům nevadí, že občas najedou na obrubník, nebo zariskují a najedou do zatáčky opravdu velkou rychlostí. Sice to auto postupně pořádně otlučou a před finišem už jim dochází benzin, nakonec ho ovšem dovezou do vcelku uspokojivého a zábavného cíle. A je pouze na vás, zda si s nimi tuhle neotřelou a riskantní jízdu užijete, nebo vyskočíte znechuceni z auta už v půlce cesty. Já se ale právě díky černohumornému zlému kabátku i tvůrčí ochotě riskovat a hrát si s diváckou trpělivostí hodně příjemně bavil. Jen mi neomlaťte o hlavu, když vy budete patřit do té nespokojenější skupiny.