V lidském životě je jen několik jistot. Vánoce budou vždycky 24. prosince, česká fotbalová liga bude vždycky o simulování a padání blízko pokutového území a Adam Sandler bude točit každý rok ve stejnou dobu úspěšnou komedii. Tím, jak tenhle komik stárne, se však mění i jeho herecký styl. V mládí mu nedělalo problém z plných plic řvát na osmileté děti nebo házet golfovou holí do davu lidí. Avšak v poslední době to vypadá, jako by se tahle bývalá noční můra milovníků inteligentní zábavy chtěla se všemi smířit a do svých filmů dává čím dál tím víc vážných motivů. Když si Chuck bral Larryho měl být díky osobě scénáristy Alexandera Paynea další zase malinko dospělejší Sandler.

Paradoxně je však držitel Oscara za Bokovku největší Sandlerovou přítěží. V první půlhodince všechno šlape jako hodinky, Sandler hláškuje úplně stejně jako ve svých prvních filmech a zdá se, že by Když si Chuck bral Larryho mohla být komedie ve stylu starého Billyho Madisona nebo Rivalů. Bohužel čím víc se blíží konec, tím častěji se namísto humoru objevují jednoduchá poselství ve stylu „gayové jsou lidi jako vy a slovo buzna není cool.“ Nic proti tomu, pořád to dobře funguje, ale začátek filmu sliboval salvy smíchu, které se nedostavily. Stále je sice ve filmu klasická dávka sandlerovského humoru, takže nějaký ten zmlácený člověk, pár politicky nekorektních vtipů a sem tam povedená hláška, ale Když si Chuck bral Larryho zkrátka hraje ve své druhé polovině na mnohem vážnější a citlivější notu než na začátku.

Samozřejmě se nemusíte bát, že by nám Sandler vyměkl. Jen ztrácí po úvodním pekelném rozjezdu grády. Dennis Dugan naštěstí má dost nápadů na to, aby jeho film nikdy neklesl do vyloženého podprůměru. Se Sandlerem natočil již zmíněné Rivaly a Velkého tátu, kterého já osobně považuji za nejlepší sandlerovku, takže se nepohyboval v neznámém prostředí. Záchrana tlouštíka v jedné z prvních scén je příjemnou vzpomínkou na staré filmy, ve kterých si dnešní herecká hvězda mohla dovolit urážet opravdu kohokoliv. Když si Chuck bral Larryho však není film, který by chtěl někoho zesměšňovat. I když hrdinové v půlce filmu vyrazí na typickou gay party, na které se pohybují muži v těsných mini šatech nebo s motýlími křídli na zádech, jsou tu gayové za ty „hodné.“ Dugan je zbytečně nezesměšňuje, ale na druhou stranu je prozření obou hlavních hrdinů malinko nucené a jednoduché.

Tyhle komedie ale stejně vždycky ze všeho nejvíc stály na hercích. A v téhle oblasti si není na co stěžovat. Sandler hraje svou klasickou postavu, hláškuje a dělá si srandu z okolí jako vždycky. Ten citlivější a serioznější part tentokrát vyšel na Kevina Jamese. Televizní herec, kterého můžete znát z Hitche, kde víc než zdatně konkuroval Willu Smithovi. Larry samozřejmě není žádná tragická postava, ale rozhodně to není takový kurevník a flákač jako Sandlerův Chuck. Nejdůležitější však je, že těm dvěma to spolu doopravdy skvěle klape. Výborně se doplňují a protože každý z nich má malinko jiný styl komiky (ne zase příliš), společně jim to sedí víc než dobře.

Zahanbit se ale nedali ani herci ve vedlejších rolích. Steve Buscemi sice nedostal tolik prostoru, kolik by si zasloužil, ale i tak stihl vystřihnout dalšího parádního magora, kterému byste svoje dítě nesvěřili. Ving Rhames si svou malou roli velmi užil a veterán Dan Aykrod se už pomalu v sandlerovských komediích stává takovou příjemně oživující jednohubkou. A Jessica Biel, která ve filmu hraje jedinou podstatnou ženskou postavu, pochopila, že za Když si Chuck bral Larryho se Oscaři dávat nebudou a že za hvězdy tu jsou Sandler a James. Svoje si tedy bez problémů uhrála, ale protože její právnička Alex je papírově asi nejméně vtipná postava, zůstává ve stínu ústřední dvojice. Přesto se i ona dočkala scény, ve které na ní spočinou oči minimálně všech pánů v publiku.

Když si Chuck bral Larryho je příjemná komedie, jaké v poslední době Sandler točí každý rok. Pokud jste odcházeli spokojeni z Kliku nebo z 50x a stále poprvé, bude se vám nejspíš nový film bývalého krále nevkusného humoru líbit. Je sice trochu škoda, že se režisér se scénáristou nedohodli na tom, jestli budou točit jednoduchou komedii s přímým tahem na diváka nebo něco malinko vážnějšího, ale nakonec to vlastně všechno dopadlo docela dobře. Ty necelé dvě hodiny v kině uběhnou příjemně rychle a i když mohl být film určitě podstatně zábavnější, nudit se rozhodně nebudete.