O FILMU
Nejen v Americe velmi oblíbené téma, které poměrně pěkně shrnul Adam Sander v Trestné lavici, se vrací v plné polní. Vězeňské drama, z nějž odpadá tragická ingredience a zůstává ta čistě komediální. Výhled zpoza zamřížovaného okénka nemusí být vůbec špatný, máte-li v objektu partu kámošů, mezi něž se rádi vracíte – tak jako delikvent John, který sem po každé krádeži prakticky přicválá jako domů. I když to tu má rád, nic to nemění na tom, že svého „dvorního“ soudce ze srdce nenávidí. A tak když se doslechne, že jeho syn Nelson (odsouzený nedopatřením za čin, který nespáchal) putuje za mříže, nechá se „náhodou“ zavřít s ním do jedné cely (konexe jsou konexe). Důvod je nasnadě: Postarat se mu o zábavu a vybít si na něm všechna příkoří, které Nelsonův milý tatínek spáchal Johnovi. Začíná legrační hra plná nepsaných pravidel, které je nutno dodržovat, pokud nechcete skončit nehlídáni ve sprše v objetí dvou žhavých stokilových milovníků, doufajíc, že to, co máte v zadku, je jen tuba s pěnou na holení. Nelson trpí, John se rozhodně baví. A my bychom mohli s ním, i když virtuálně neznámý režisér Bob Odenkirk nám mnoho komerčně úspěšných kinohitů neasociuje.