Nicholas Angel má doma diplomy. Spoustu diplomů. Drží policejní rekord ve sprintu na sto metrů, vyhrál přebory ve střelbě od boku a jako jeden z mála londýnských policistů umí dělat ukázkové smyky nejen v autě, ale i na kole. Je dobrej... je tak dobrej, že je ho pro Londýn škoda. Proto míří do pidivesničky na venkově, kde je největším přestupkem proti dobrým mravům něco ve stylu uprchlé labutě. Lidé jsou tu prostí a úslužní, ani mouše by neublížili. Jenže je jich den ode dne míň a míň. Za všechno prý mohou nešťastné náhody. Nicholasův šestý smysl však tuší podraz. Může v tom mít prsty ta labuť? A mají vůbec labutě prsty? V Jednotce rychlého nasazení se dozvíte nejen to...

První velký film Edgara Wrighta, zombie parodii Soumrak mrtvých, jsem do nebes nevynášel. Nechápejte mě špatně. Líbila se mi, zasmál jsem se, ale nejen že to nebyl můj šálek kávy, ale připadalo mi, že pár vtipů postrádá tu správnou pointu a že Wright je pořád ještě víc fanoušek než profík. U filmů které balancují na pomezí šílené komedie a parodie, co se nezastaví před ničím, lze takovou rozpolcenost na režijní sesli očekávat a své jistě přidá i typicky britský humor. Byl jsem proto hodně zvědavý, jak dopadne druhý Wrightův pokus. Jednotka příliš rychlého nasazení (Hot Fuzz) je propagována jako film od lidí, kteří viděli všechny akční filmy. Mezi tuhle exotickou čeládku se také počítám a kdybych měl přiznat počet videokazet s Arnoldem Schwarzeneggerem, potřebovali bychom na tu číslovku mimořádně dlouhý papír. Není ale Hot Fuzz jedním z těch filmů, které fungují v trailerech lépe, než v celovečerním balení?

Navzdory průtrži gagů v první třetině by vás tahle kacířská myšlenka napadnout mohla. Nicholas Angel v podání Simona Pegga je sice zatraceně "cool" a Edgar Wright seká akční záběry s elegancí Michaela Baye, ale filmu se musíte doslova držet za pačesy, abyste si mohli užít i jemné nuance (spousta odkazů čistě pro fanoušky Soumraku mrtvých). Je to souboj kontrastů - máme tu ty nejlepší britské komiky (někdy jsou dokonce přítomni v jedné jediné místnosti), ale omezený rozpočet nutí Wrighta k vizuálnímu looku televizních reklam (mimořádně ostré nasvícení) a mnohdy i k některým levným trikům. Zrychlená koláž s "píchačkami" je sice roztomilá, ale všechny kompromisy v první třetině vám připomenou, že Hot Fuzz je "pouze" šňůrou gagů různé kvality. Nad většinou se budete usmívat, některé vás donutí smát se nahlas, ale pokud jste viděli trailer, spoustu věcí odhadnete a budete tak mít spoustu času všimnout si základního faktu - zápletka, která to všechno spojuje, je velmi křečovitá.

Projeví se to zejména uprostřed filmu, kdy se Wright nenápadným obloukem vrátí od parodie policejních klišé k hororovým kořenům a začne si užívat likvidaci nebohých vesničanů. Tajemná postava v kápi, spousta make-up efektů a tajemné rozuzlení. Najednou jako bychom byli uprostřed Purpurových řek nebo Wicker Mana, s tím rozdílem, že se tu a tam objeví nějaký brutální gag. ;) Wright vám nakonec zamotá hlavu úplně, když se hlavní hrdina rozhodne vyřešit věci po svém a nastupuje poslední část filmu, ve které důchodci střílí z kulometů a po zuby ozbrojený Simon Pegg předvádí ty nejlepší akční kreace, které kdy evropská akční škola zažila. A možná i některým režisérům z Hollywoodu by z nich upadla kobliha. Mnohem víc než parodie to na mě sice působilo tak, že si Edgar Wright chtěl natočit akční film a měl dostatek hrdosti, aby se neotravoval s tradičním béčkovým scénářem o hrdinovi, kterému unesli manželku, ale na tom v danou chvíli nesejde. Když se střílí a pneumatiky kvílí při automobilových honičkách, definitivně pochopíte, že tenhle štáb má žánr rád a je ochoten se pro kvalitní výsledek roztrhat.

Proto je Jednotka příliš rychlého nasazení svým způsobem srdcovkou a je na ní vidět, že je točená pro radost. Věčná škoda, že tyhle emoce se na vás nepřenášejí konstantně. Tenhle film měl našlápnuto k dokonalosti, takové té nekompromisní devítce a recenzi, nad kterou by se vznášel opar fandovské klasiky. Takových už se po internetu potuluje spousta, ale já se bohužel do zástupu nepřidám. Wright se příliš často neodhodlá udělat poslední krok k dokonale vypointovanému gagu a příliš často neví, kam hnout s příběhem. Rozseknutí do tří žánrově i tempově odlišných celků filmu hrozně ubližuje a dvouhodinová stopáž jako by dokonávala dílo zkázy. Ale přesto všechno je ten film... super. Jen se nemůžu zbavit pocitu, že ten mírně neotesaný fandovský přístup a zkratkovitý videoklipový styl nejdou dohromady s Wrightovými všeobecnými ambicemi.

Proč má ten film celé dvě hodiny? Proč má tak neskutečně dlouhou expozici? Celou jednu půlku bych natočil záběr od záběru stejně a jako příležitostnému amatérskému filmaři mi řada věcí udělala obrovskou radost (a nejde jen o odkopávání ozbrojených důchodců otočkami ve vzduchu), ale ta druhá půlka... ta jednoduše drhne. Wright ovládnul svůj film po audiovizuální stránce, dokázal si pohrát s jednotlivými vtípky, ale všechno ostatní drží na dobré slovo. Můžete nad tím mhouřit oči, můžete z toho vyzobávat jen to dobré a být "desítkově" spokojeni. Skutečností ale je, že tenhle film není ani dostatečně dětinský, ani dostatečně dospělý. Wright se pořád toulá někde mezi těmito dvěma stavy a to mu brání v tom, aby dosáhnul na stupeň nejvyšší. Ale rozhodně to v sobě má. Nezbývá než si počkat na jeho třetí film a doufat, že dospěje ve "velké dítě". Do té doby se můžete kochat tímhle rozkošným "kompromisem". Kdo viděl alespoň jeden díl Mizerů a má slabost pro britské sitcomy nebo ovocné džusy, může si přidat jednu hvězdičku navrch. :)