Každý, kdo se někdy posadil před prázdnou stránku Wordu a začal na něj v pravidelných intervalech významně mrkat kurzor, si zřejmě položil zásadní otázku: Jak bude vypadat první věta a vůbec, o čem tak budu psát? Řeším tohle dilema téměř vždycky, ale po každém setkání s dalšími a dalšími animáky je to výrazně těžší. Totiž – co objevného chcete pořád na těch rozjuchaných pixelech zkoumat? Co chcete slyšet a číst, když i bez referencí do puntíku přesně víte, na čem jste a co dostanete?

Takže to vezmeme zkrátka: V Hortonovi vystupuje slon a malé neidentifikovatelné potvory (aka Kdovíci), které mají, světe div se, poměrně velké město (aka Kdosice) ve smítku prachu. Neptejte se, jak je to možné – každopádně je to docela originální, vtipné a nebál bych se říci i roztomilé. A tím to vlastně všechno začíná i končí. Jakmile se zápletka rozezní naplno (záležitost deseti minut) a slon se konfrontuje s úplně novým světem, rozhodne se vyjít horu a vzít smítko prachu s sebou. Celý děj se pak točí kolem toho, že si během cesty povídá s kytkou (jetelem) a zmiňovaným smítkem prachu, kterému mu opětovně odpovídá a pořád je to ohromná legrace. A jak se tihle dva (slon a město zastupované starostou – otcem 97 dětí) sbližují, do filmu se začne vkrádat poselství a dělat tradiční díru do hlav vám i vašim dětem. To pro dnešní den zní: Stůj si za svým a nenech si vyvrátit svůj názor, i když tě chtějí svázaného zavřít do klece a tvé kamarády utopit v hořícím oleji. No fakt.

Tak a přesně tolik ke scénáři, který opět staví na vakuové bublině, na kterou pouze navěšuje gagy a přidává nepodstatné vedlejší postavy. Co se však týče gagů samotných, rozhodně stojí za zmínku; hlavně z toho důvodu, že jiný neotřelý hnací motor Horton bohužel nemá: polovina z nich je naprosto dětinských a zahrnuje rozličné pády, klouzání po banánových slupkách a podobné šlamastiky (těch s klobouky je až příliš), ale! Druhá polovina dokáží být inteligentní a dokonce velmi sofistikovaná. Střílení banánů v bullet-timeu bych už v dnešní době nechal před branami originálních nápadů, zato taková manga vložka s 2D slonem a jeho „pikaču“ kámošem, to je věc nevídaná. Kromě toho, že je naprosto přesná a ohromně vtipná, většina lidí pravděpodobně vůbec nepochopí, co měla znamenat. Nicméně, pokud jste viděli alespoň jeden díl Pokémonů, Digimonů nebo podobných šíleností, dá se odtušit alespoň to, že je to chytrá nadsázka a ne nějaký zoufalý pokus o napodobeninu, který nevyšel.

Tohle všechno je samozřejmě hodnota přidaná na vrub zábavnosti a trvanlivosti filmu, který je odvážně postaven na knížce, obsahující přibližně 200 holých a polorozvitých vět. Nečetl jsem ji, ale manga ani zpomalené banány v ní pravděpodobně nebudou, za to v ní bude (soudě podle Kocoura s Mikem Myersem, který je od stejného autora a předlohy se prý drží věrně) spousta hodně divných a hodně bizarních věcí. V tomhle světle můžeme tvůrcům filmového Hortona blahořečit – v rámci jistých norem je snímek normální a dokonce zábavný. V tom smyslu, jak vnímají lidé zábavu univerzálně.

Zbývá už jen dodat, že nadstandardně obsazený post doprovodného skladatele si John Powell dokázal obhájit s větším než jen velkým přehledem a přestože se do reálií z tropické džungle pozoruhodně vkrádají letmé náznaky trilogie o agentu Bourneovi (aneb některé trademarky si žádný skladatel neodpáře, od toho jsou to taky trademarky), zvládá být celek důstojným doprovodem i pro rádoby velké dobrodružství. A snad z něj dokonce dělá opravdové.

Stejně se však dostaví ten očekávaný pocit, že do zítra zapomenete, že jste vlastně vůbec byli v kině. Horton pobaví, ale vyšumí, přestože musel stát hodně peněz (které si samozřejmě vydělá zpátky) a někoho stál spoustu měsíců života. A tak nechci radit, kázat, ani apelovat a rozloučíme se neutrálně - zkrátka a dobře, jestli se vám z pravidelného animovaného řádění ještě netočí hlava a vyžadujete svůj pravidelný příděl infantilních poskakujících potvor, s Hortonem nešlápnete vedle. Je to další animák, který trvá 80 minut, je zakončeným hudebně-tanečním číslem a všechny zvířátka se v něm svorně zatahají radostí za ocásky.