Po loňském mockumentu Co děláme v temnotách jsem se na další počin Taiky Waititiho moc těšil. Tenhle novozélandský umělec, který je spojen i s geniálním počinem Flight of the Conchords, příští rok uvede další díl Thora s podtitulem Ragnarok, ještě před touhle megaprodukcí si ale chtěl natočit nějakou tu prkotinu. Hon na pačlověky je přesně tak ujetý název, jaký bych od Waititiho projektu čekal, takže byla očekávání naplněna?

Hlavním hrdinou filmu je třináctiletý obtloustlý sígr Ricky, kterého se překvapivě ujme pěstounský pár. Spíše tedy jedna dobromyslná žena, protože její manžel (stále charismatický Sam Neill) je imrvére nabručený a s Rickym by nejraději omezil kontakt na minimum. Jenže právě tahle nesourodá dvojka se po několika absurdních událostech octne v lesích na útěku před námezdními lovci i policií. Takže se poznávají, bručoun se obměkčuje a tlusťoch se stává mužem (a i přes minimální přísun potravy nehubne). Příběh tak jede klasickou šablonu road movie, kdy po skončení cesty už nic nebude jako předtím.

Ve výsledku jsem dostal něco, co jsem opravdu nečekal. Co děláme v temnotách bylo místy trochu zdlouhavé a nevypointované, ale drobné neduhy přebíjely tuny skvělých vtipů a hlavně originalita celého projektu. Hon na pačlověky ale tyhle kvality výrazně postrádá a spoléhá se spíše na troškovsky záludný a fyzický humor. Tlustý chlapec upadne, Neill si zlomí nohu, společně zmasakrují pár zvířat a mělo by to být vtipné. Jenže obvykle není.

Očekávání možná byla zbytečně vysoká, ale Hon na pačlověky spadá jen do šedivého průměru a samotný název je na něm vlastně tím nejzajímavějším. Tahle komedie se stala divácky nejúspěšnějších novozélandským filmem všech dob, jenže stojí pouze na velmi jednoduchém humoru a bizarních postavičkách, které ústřední dvojice během své cesty potkává. Neill i malý tlouštík Julian Dennison podávají přesvědčivé výkony a Waititi má cit pro vypointování absurdních situací naprostá většina vtipů ale šla zcela mimo mě. Tak na to buďte připraveni.