S Nicolasem Cagem je to těžké. Posledních několik let točí divné a nebo špatné filmy, které jen občas proloží nějakou nečekanou peckou. V devadesátých letech však dal světu dost důvodů na to, aby ho nikdy totálně neodepsal. Pravda je ale taková, že jeho jméno už dávno neznačí kvalitu a počet jeho fanoušků rapidně klesl. Špatná zpráva je, že Hon na čarodějnice tuto situaci nezlepší. Dobrá je ta, že se tohle středověké hororové dobrodružství dá přežít bez větší úhony, a to je víc, než v co jsme doufali.

Lístky si však ještě raději nekupujte. Hon na čarodějnice totiž není dobrý film. K absurdnostem jako Next, Nebezpečný cíl nebo Rituál má ale také daleko. Není to tak špatná podívaná, že by si kvůli ní chtěl divák podřezat žíly. Není to ani tak zlé, že byste svolali kámoše, nakoupili alkohol a bavili se nulovými kvalitami. Je to jen a pouze nuda. Příběh nemá naprosto čím překvapit a už po patnácti minutách jsou karty rozdané. Hrdinný rytíř Behman a jeho společník Felson se rozhodli utéct z křižáckých výprav, protože je rozhodil fakt, že ve válkách umírají i ženy a děti (do té doby bylo krvácení v bitvách a při rabování pravděpodobně výlučně mužskou záležitostí). Doma se ale dlouho neohřejí, protože jsou odhaleni a Christopher Lee jim zadá superdůležitý úkol. Mají převézt dívku obviněnou z čarodějnictví na hrad, kde z ní mniši vyženou satana s pomocí svěcené vody, víry a nějakého toho mučení. Další hodina se skládá z toho, že skupina lidí jede lesem, občas někdo umře a na konci se dozvíme, jestli je dívka skutečně čarodějnice, nebo ji církev obvinila neprávem. A pak se to všechno serve. Toť vše.

A takhle je to se vším. V Honu na čarodějnice je všechno jednoduché, pouze načrtnuté a bez nápadu. Tvůrci si nejspíš mysleli, že až film dotočí, tak do sebe všechny jednotlivosti zapadnou a vznikne napínavý dobrodružný film, bohužel se ale přepočítali. Výsledkem je totiž ukrutná nuda, jež se navíc bere smrtelně vážně. V Honu na čarodějnice není nic, co by člověka zaujalo na dobu delší než jen na pár vteřin. Nelze zmínit jedinou povedenější scénu nebo zajímavý záběr. Prostě na začátku dostaneme hrdiny, dostaneme zápletku, dostaneme prostředí a po hodině a půl se můžeme zvednout a odejít. Hon na čarodějnice je mrtvý film, kterému chybí atmosféra, napětí a vlastně cokoliv, co by člověka mohlo vytáhnout z letargie, do níž po pár minutách upadne.

A když už se objeví něco, co z totálního průměru vyčnívá, tak to bohužel obvykle vyčnívá tím špatným směrem. I když Dominic Sena předvede solidní šermířskou scénu, ve které se Ron Perlman rozhodne vyškolit výrazně mladšího protivníka, finálová bitka vypadá, jako kdyby se jela na první dobrou. Objeví se bubák, sekne se zleva doprava a může přijít na řadu další. Tam, kde by měl film gradovat a kde by mohl potenciálně nasbírat nějaké kladné body, se upadá do ještě větší nenápaditosti. Ale to už vás možná ani nebude moc zajímat, protože váš mozek bude unavený z nefungující hry na temný středověk, ve které se sice objeví pár obětí moru a efektně namaskovaný Christopher Lee, avšak kvůli ratingu se ničeho šťavnatějšího nebo působivějšího nedočkáte. Hon na čarodějnice se tváří jako strašně drsný a krutý film, i když je to v podstatě jen laciná dobrodružná chodička z místa A do místa B natočená v trochu temnějším lese.

Nebudu tvrdit, že jsem smutný z toho, jak Hon na čarodějnice dopadl. O tomhle filmu kolovaly posledních pár týdnů strašlivé zvěsti, ale nakonec se nepotvrdily a místo dalšího cageovského pekla jsme dostali jen průměrně nezáživný dobrodružný příběh, v němž Nicolas Cage nepředvádí nic ze svého dnes již kultovního afektovaného herectví. Jednoduše splývá s ostatním průměrem. Hon na čarodějnice je totiž film, který nic podnětnějšího nenabízí. Dá se na to koukat, otázka však je, proč by to někdo měl dělat, pokud na to nemusí psát recenzi. Běžte radši na něco jiného, tenhle historický výlet není ani zábavný ani tak blbý, abyste se mu šli do kina smát. Je to jen ztráta času.