O filmu píšu už pěkných pár let a vždycky jsem byl hrdý na to, že ustojím cokoliv. Ale vyměkl jsem a Holky na tahu jsem v půlce zabalil a poprvé v životě odešel z projekce. Pokud si však už připravujete komentář do diskuse a hodláte vyžadovat mou rituální sebevraždu, buďte v klidu. Zašel jsem si na tenhle zázrak za prachy (nic jiného si ani nezasloužím, kdy jsem měkota), takže mám čisté svědomí. A navíc jsem zjistil, že poprvé jsem to zapíchl přesně v ten moment, kdy peklo končí a z téhle dámské jízdy se stává vcelku snesitelná obyčejná nuda. Tím chci naznačit, že to celé není tak hrozné, jak jsem si zpočátku myslel, bohužel k dobrému filmu mají Holky na tahu pořád zatraceně daleko.

Celé to začíná jako variace na Pařbu ve Vegas a podobné kaličské filmy, pro které mám slabost. Parta kamarádek se sjíždí po letech na rozlučku se svobodou, protože Scarlett Johansson se má vdávat. Za ty roky, kdy se neviděly, se ale všechny dost změnily, během večera plného tance, chlastu, kokainu a dalšího blbnutí se tak pokusí zavzpomínat na mládí. A pak se jim povede zabít striptéra a z kaličské komedie se stává komedie černohumorná. Nedostat se do kriminálu, zbavit se mrtvoly, uspokojit náruživou Demi Moore a vdát Scarlett nebude žádná sranda. I když ona to sranda nebude vůbec.

Na Holkách na tahu je strašně moc vidět, jak moc se jejich herečky a lidé za kamerou snažili okoukávat podobné starší filmy a opisovat od klasik. A docela bolí to sledovat, jak moc to nezvládli. V celé první polovině není jediný vtip, který bychom neviděli někde jinde a většina z těch vtipů vlastně ani moc vtipná není. Holky zpívají sprostou písničku. Holky si dávají drogy na hajzlu. Jillian Bell spadne a mluví sprostě. A nefunguje to. Nefunguje tam nic. Holkám na tahu chybí nejen originální vtipy, což by nemusel být až takový problém, ale i jakýkoliv timing, herecká chemie a zajímavé postavy. Scarlett Johansson se do tohohle žánru vůbec nehodí, Jillian Bell hraje během tří let už asi popáté tu samou postavu (ženskou verzi Setha Rogena) a už potřetí to bylo trošku okoukané, a nepřekvapilo by mě, kdyby Kate McKinnon díky svému pokusu o australský přízvuk dostala doživotní zákaz vstupu do země zaslíbené klokanům. První polovina je jen mix zoufalství, nudy, vychtěného humoru a trapnosti. 

Jakmile si ovšem najatý striptér rozštípne kebuli, začne to být o něco lepší. Holky na tahu se mění ve variaci na filmy jako Šest pohřbů a jedna svatba, zrychlí se tempo a debutující Lucia Aniello konečně vymyslí pár nečekaných situací (fakt jen pár, nebuďte zas moc optimističtí) a na plátně se začne dít něco alespoň trošku zábavného. Bohužel má tahle parta z první poloviny rozdané karty tak blbě, že to do průměru už dotlačit nezvládne. Ačkoliv je druhá část o dost zajímavější a zábavnější a černohumorný styl sluší filmu víc než ty marné pokusy o legraci, jaké předvádí v prvních pětačtyřiceti minutách, je toho na dobrou komedii pořád strašně málo. Takže za mě ne. Fakt ne.