O FILMU
Fotbalisti nemají moc rádi, když jim na hřiště vběhne ženská. Teda to by jim ještě nevadilo, jenže když se ta ženská rozhodne jednoho z nich vytlačit ze hry a sázet góly místo něj, zbytek týmu to bere jako útok na své mužství. Minimálně se podle toho chovají. Gracie je dalším z filmů, kde si mladá teenagerka umane, že by chlapcům mohla fušovat do řemesla. Sice chce šlechetně hrát za mrtvého bratra, každopádně na to nemá sílu, ani postavu. Jen se jí sem tam podaří trefit míč do toho správného místa a polovina celého světa jí najednou leží u nohou. Alespoň si to myslí. Když se totiž postaví na hřiště, krutá realita jí rychle srazí do kolen. Modrooká blondýnka se musí rychle vzpamatovat z kocoviny, otřepat se a začít zase od nuly. Asi nemá cenu komentovat, jak je to provařené téma, od kterého se dá čekat jen hromada ideologických nesmyslů, feministických narážek, rodičovských pouček a vůbec takových těch scénáristických klišé, které jsme se za pár let žití v symbióze s Hollywoodem naučili ignorovat. Sice se sem tam stane, že je odvážný režisér nakopne do správných míst - a Davis Guggenheim se v televizi přeci jen dost naučil - já mu ale stejně jako komukoliv jinému ochomítajícímu se kolem takového tématu nevěřím. Ale co, má Oscara, zázraky se dějí, ne?