Dobrovolníci tísňové linky palestinského Červeného kříže mají den jako každý jiný. Berou telefonáty, pomáhají Palestincům v nouzi a snaží se je nasměrovat k účinné pomoci. V mezičase pokuřují na terase, těší se na konec směny a už už se oblékají, aby se po náročné šichtě odebrali domů. Když v tom zazvoní telefon, v němž se ozve ženský hlas. Ten tvrdí, že všude kolem jsou jednotky vojáků, které míří na jejich auto, v němž jsou i děti. A následně se ozve několik výstřelů a ticho. Co dál? Dobrovolníci nemeškají, kontaktují příbuzné a dostávají číslo na jednoho z členů rodiny, jenž měl v autě být. A po trýznivém vyzvánění se v telefonu ozve nářek pětileté dívenky Hind Radžáb, která zůstala sama vězet v rozstříleném autě plném mrtvých příbuzných.

To, co se zdá jako počátek toho nejkrutějšího hororu, je bohužel pravdivou událostí, na kterou museli pracovníci tísňové linky reagovat nejlépe, jak uměli. Snaha přes všechny byrokratické překážky i obstrukce vyvolané válečnou vřavou dostat k dívce pomoc se pak stala předmětem celovečerního snímku Hlas Hind Radžáb, jenž se nachází na pomezí dokumentu a klasického filmu. Když se původem tuniská režisérka Kaouther Ben Hania, která už na kontě měla oscarovou nominaci za dokument Čtyři sestry, dozvěděla o tomto příběhu, bylo jí prý jasné, že událost musí přenést do filmového světa. A opět je z toho nejen nominace na Oscara, ale i na Zlatý glóbus, cena diváků na festivalu v San Sebastian a Velká cena poroty z Benátek. Zaslouženě.

Film celou svou střídmou stopáž koketuje s dokumentární formou, neboť hlas malé Hind nebyl zahrán herečkou, nýbrž jde o autentické nahrávky jejího hovoru s pracovníky tísňové linky. Tím je samozřejmě mocně znásoben emoční dopad na diváka. Hlas Hind Radžáb je totiž v prvé řadě nepříjemnou podívanou, která v člověku probouzí mnohé náročné pocity, ať už jde o smutek, zoufalství, bezmeznou frustraci či nepřímé pocity viny. Napříč dějem se do hlavy chtě nechtě vkrádají nepříjemné myšlenky, že toto není jen rekonstrukce, nýbrž nefalšovaná realita, takže každý vyděšený záchvěv hlasu této dívky dopadá s o to větší intenzitou. 

Okusení reality napomáhá také vědomé narušení filmového vyprávění skrze reálné záběry z akce, které však do snímku vstupují autenticky a nenásilně. Jde o neustálou připomínku toho, že tragické události jsou aktuální, dějí se teď, zatímco sedíme v kinosále. Film však nikdy nesklouzne k politické agitaci, což by bylo za daných okolností velmi snadné. Stále se však držíme spíše v morálním apelu na lidskost a základní hodnoty, nikoliv v odsudku jakékoliv z válčících stran. Hlas Hind Radžáb je ve svém poselství pevný a univerzálně platný - válku vždy nejvíce odnesou ti nevinní. 

Procítění frustrace i eskalujícího vzteku napomáhají i velmi civilní výkony všech zúčastněných. Prudké emocionální výpady stříkají z každé interakce, filmu se daří budovat napětí a nízký rozpočet rozhodně nebyl na škodu, neb zasazení díla do jedné kanceláře buduje gradující tenzi, která je s koncem snímku až hmatatelná. Postavy se postupně bortí pod tíhou odpovědnosti i boje s neviditelným nepřítelem, přičemž jejich reakce jsou psychologicky velmi přesné a lidské. Stejně tak divák si nemůže vydechnout, nadýchat se čerstvého vzduchu a odpočinout si. Pětiletá holčička totiž už několik hodin v kuse vězí v poničeném autě, do něhož se čas od času trefí nějaký výstřel. A v takovou chvíli nemůže být sama.

Přehrajte si trailer  Přes mrazivé vyprávění, které se vám z hlavy opravdu dlouho nedostane, je však Hlas stále v jádru optimistickým příběhem. V donkichotském boji s větrnými mlýny totiž sledujeme hrdiny, kteří neslevují ze svých požadavků, kteří sledují své cíle a kteří se snaží překonávat takřka nepřekonatelné překážky, protože v sázce je život malého dítěte. Filmaři si tak nevybrali pouze trýznivé aspekty události, namísto toho divákovi předkládají vzor hodný následování a velmi lidský cit. Plejáda pocitů, které z toho plynou, je pak tak pestrá, že má divák pocit, jako kdyby byl přikován k sedačce po celou dobu sledování snímku. Je to drásavé, intenzivní a nepříjemné, stejně tak velká je potřeba to vidět.