Mistr hrůzy, režisérský génius a velká osobnost (doslova). Alfred Hitchcock je po premiéře snímku Na Sever severozápadní linkou oslavován a uctíván. Množí se ale zároveň hlasy, že by měl odejít na vrcholu a přenechat výsluní i ostatním. Kdybyste to dneska řekli Spielbergovi, prokopne vám diktafon a zakaboní se mu jeho pověstná kšiltovka. Hitchcock podobnou poznámku přešel džentlmenským mlčením, ale v jeho hlavě se už začínal rodit plán, jak všem novinářům, producentům i divákům ukázat zač je toho loket. O pár měsíců později mělo premiéru Psycho - snímek, který kritika nejprve strhala a později, pod tlakem neuvěřitelného diváckého zájmu, svá tvrzení přehodnotila. Hitchcock se ale nevěnuje tomuto politováníhodnému lapsu v našich novinářských řadách. V jeho zaměřovači je právě těch pár měsíců, během nichž Alfred jedno ze svých nejslavnějších děl natočil.

Hitchcock: FOTOGALERIE

Režisér Sacha Gervasi, autor úspěšného dokumentu Anvil! (který místy vyznívá trochu pseudo), Hitchcocka natočil jako překvapivě nezúčastněnou sondu do Hitchova života, která používá Psycho jen jako pozadí, aniž by však do své korpulentní modly v popředí nějak výrazněji rýpala. Kdo má Hitchovu tvorbu rád a ví, kdo byla Vera Miles nebo Janet Leigh, ten si v detailech odchytí spoustu sympatických a pečlivě vyrešeršovaných situací, pookřeje nad výrobou sprchové scény, a tak nějak přehlédne, že je pro něj Hitchcock jako charakter stejně neprůhledný na začátku i na konci. Anthony Hopkins sice přesvědčivě hraje i přes metrákový nános prostetiky a předvádí s Helen Mirren v roli jeho manželky a múzy Almy velmi chytlavý verbální ping-pong, jenže jejich výměny by upletly sotva ukázku, nikoliv už stominutový snímek, ve kterém se často padá do klišé - tak velkých a dutých, že připomínají účesy Jessicy Biel a Scarlett Johansson.

Přehrajte si trailer Z jejich trvalých jsem nemohl spustit oči (a to je u Scarlett co říct) a ve zbytku hollywoodských scén jsem si mohl díky slušné výpravě pořád šeptat "zírej, to je ten starej dobrej Hollywood". Gervasi ovšem posvátnými kulisami prochází nezúčastněně, takže diváky nepolíbené Psychem nemá šanci zaujmout, nedá jim proniknout pod pokličku Mistrova umu. Pod hezky malovanou formou se tak rázem tetelí jen tuctová vztahová krize, z níž se prý lze snadno vylízat tvrdou prací. Martyrium, kterým si Hitchcock během natáčení prošel, ale nakonec vypadá líp na papíře než ve filmu, který navzdory výborným hercům a vděčnému prostředí trpí nemocí všech životopisů - zoufalou nerozhodností.

Je to jako když budete natáčet film o natáčení Transformerů 2. Můžete se soustředit Bayovo vyhazování věcí do vzduchu, hádky s Megan Fox a živelnou debatu nad tím, že ten robot u pyramid fakt musí mít obří ocelová varlata. Nebo se pokusíte vykreslit Michaela Baye jako hrdinu naší éry - týpka, co i v létě nosí chundelatý kabát, na každém rukávu má tři modelky z Victoria's Secret a svojí marihuanovou plantáž zalévá tak, že hodí pět granátů do bazénu. Já bych radši viděl jen to druhé, ale Sacha Gervasi se snaží skloubit obojí, takže je to jako kdyby hrál fotbalové derby sám se sebou. To většinou končí remízou.

A pak je tu samozřejmě třetí možnost - řeknete si, že ta látka je na zfilmování příliš slabá a dobrá leda tak na paperback, který si v knihkupectví pořídí pár hardcore fandů. Přesně takhle to mělo dopadnout s Hitchcockem. Tedy ne že by Alfred nesnesl zvídavý pohled kamery, ale to by se jeho biografie musel chopit někdo s širší vizí. Tohle klouzání po povrchu jedné životní kapitoly nevydá na víc než jednohubku s přehnanými oscarovými ambicemi. A připomenutí toho, že už jste dlouho neviděli Caryho Granta, kterak utíká před práškovacím letadlem.