Poté, co vyšla najevo šokující skutečnost, že členové osazenstva MovieZone mají ohledně původního Hellraisera z roku 1987 a jeho následných pokračování mezery, připadla mi povinnost napsat recenzi na novou verzi, která přistála na Hulu. Když jsem navíc prozradil, že jsem obeznámen i s knižní předlohou, bylo už jasné, že pánové mají štěstí, že mě mají. VIM na originál za půl roku sice nebude, ale zhodnocení nového přírůstku do franšízy je tu. Než si ale povíme, jestli je nová verze původního příběhu takovým peklem, jako druhá polovina filmové série, nebo jestli konečně Lemarchandova kostka odhalila působivé děsy, budu vás chvíli zdržovat omáčkou. Stejně na verdikt sjíždíte rovnou, že jo? 

Za Hellraiserem stojí spisovatel Clive Barker, jenž má na kontě také předlohu k neméně kultovnímu Candymanovi.Ten svou novelu (v originále The Hellbound Heart) ve výše zmíněném roce 1987 adaptoval do formy filmového scénáře a následně podle něj natočil legendární jedničku. Ta stála na začátku předlouhé filmové série, s jejímiž dalšími epizodami (včetně přímo navazující a stejně skvělé dvojky), už neměl Barker nic společného. Z pozice výkonného producenta dohlížel až na tento návrat. 

Dovolte mi zdržet se ještě chvíli u filmů, které následovaly po dvojce. První dva díly jsou naprostým právem nezpochybnitelnou žánrovou klasikou, ale zajímavých je i pár dalších. Průměrná trojka naservíruje původ ikonického Pinheada. Mizerně hodnocená, ale překvapivě skvělá čtyřka pak rozvíjí mytologii kolem Lemarchandovy kostky od minulosti, přes současnost až po dalekou budoucnost. Pětku s podtitulem Inferno režíroval tehdy začínající Scott Derrickson, a jedná se o první film, který původně se sérií neměl mít vůbec nic společného, ale po prvních dvou dílech jde o vůbec nejlepší příspěvek do série. Filmy číslo 6, 7 a 8 pak už jsou zcela mizerné (zcela, kromě Douga Bradleyho) a od lidí za ně zodpovědných bylo velmi prozíravé, zařadit je do série, byť někdy i násilím. Další dva příspěvky se už obešly bez Douga Bradleyho, a tím pádem i beze mě.

Hellraiser se více či méně vždycky rovnal Pinhead ve famózním podání Douga Bradleyho, s přibývajícími díly na čím dál menším prostoru, v různých fázích tloušťky a se stále stejně fascinujícími filozofickými promluvami. Ještě se hodí podotknout, že pojmenování Pinhead vzniklo až později, v knize a filmech byla tato postava vždy nazývána The Priest, případně Hell Priest. A jak je popisována v knize? „Její hlas (postavy) byl na rozdíl od hlasu jejího společníka, jemný a vzdušný – hlas vzrušené dívky. Každý centimetr hlavy měla potetovaný spletitým mřížkováním a z každého průsečíku vodorovných a svislých linií jí čněl do kosti zapíchnutý ozdobný špendlík. Podobně dekorovaný měla i jazyk.“ (Carcosa, Kroměříž, 2021, překlad Milan Žáček). 

A proč o tom píšu? Zejména tedy proto, že Bradleyho ztvárnění je skutečně kultovní a když vyšlo najevo, že se v jeho šlépějích vydá transgender herečka Jamie Clayton, vyvolalo to velký poprask. Jenže tady se ukázalo, že je vlastně úplně jedno, kdo tuhle postavu hraje (při vší úctě k Bradleymu). Jednak na tom úplně nezáleží vzhledem k předloze, kde jsou Priest a jeho pekelní kolegové, Cenobité, popisováni jako bezpohlavní, a jednak je Jamie Clayton výborná a její výkon fakt stojí za to. Stejně má digitálně upravený hlas, což v sérii není nic nového. A když už jsme u těch Cenobitů, ti se v knize prakticky neukážou, objeví se jen na začátku a pak až na konci. Film s nimi pracuje výrazně více, a to jak původní, tak i novinka. V ní jsou ostatně všichni tito pekelní andělé hraní ženami.  

Původní příběh se točí kolem již zmíněného artefaktu zvaném jako Lemarchandova kostka, jenž lze poskládat do různých kombinací. Když se to povede, otevře se brána do pekla a objeví se Cenobité, kteří onomu šťastlivci, jenž hlavolam složil, nabídnou rozkoše jako odměnu za to, že jim přinese nějaké ty oběti. Pokud se mu to nepodaří, vezmou si jeho. A Cenobité dovedou být velmi sadističtí. Vždyť trýzeň jde s rozkoší ruku v ruce. První dva filmy jsou hlavně o fantasticky temné gotické atmosféře budované skvělou hudbou a kupou gore a brutality. Jimi stavěná zajímavá mytologie pak vrcholí v dalších dvou filmech. Tahle intenzivní a uhrančivá podívaná je ale taky o lásce, o proměně člověka v něco více či méně nelidského a taky o hříchu. A nový film na to jde trošku jinak. 

Pokud jste dočetli až sem, gratuluji a děkuji. Teď už to vezmu co nejšířeji a zároveň co nejstručněji. Nový Hellraiser kvalit toho původního sice nedosahuje, ale zatraceně se jim blíží. Režisér David Bruckner tady ukázal, že je ve svém oboru velmi zručný, a já se na jeho kariéru rozhodně podívám blíž. Dvouhodinovému hororu vtiskl jedinečný a sakra působivý vizuál, s nímž je spojena také největší část divácky zajímavých nápadů. Z těch vyniká především design Cenobitů, který se (kromě Pinheada) od toho původního v mnohém liší. Co se atmosféry týče, může si nová verze podat ruku se svou filmovou předlohou. Je to hlavně o napětí a žádné trapné lekačky se tady naštěstí nekonají. 

Z výsledku je totiž už od začátku znát, že tvůrci ctí původní látku a nechtějí jen – jakkoliv – vydojit Pekelného kněze. Naopak, výsledek je natolik zajímavý, že na horor ve většině případů přepálená stopáž ani v nejmenším nevadí a to i přesto, že první polovina filmu je pomalejší. Ale je taky atmosféričtější, napínavější a naprosto skvělým způsobem se v ní připravuje půda pro část druhou, která je akčnější, temnější, vizuálně nápaditější a Cenobité to v ní konečně rozjedou naplno. Pravda, občas sice neprojdou dveřmi, což je mi naprosto nepochopitelné, ale jinak jsou přesně takoví, jací mají být. Děsiví a fascinující zároveň. Když k tomu přičtete povedený soundtrack (včetně legendární ústřední melodie z originálu) a výbornou kameru, dostanete jeden z nejlepších letošních hororů, jenž by obstál i v silnější a zajímavější konkurenci než té letošní. Lákadlem můžou být i malinko známá jména mezi jinak neznámým obsazením – výborný Goran Visnjic ve velké a důležité roli, či Predrag Bjelac v miniaturní, ale ne zcela nepodstatné úloze. Znalé i neznalé diváky ale může zamrzet chybějící scéna Pinheadova původu, byť jednoho povedeného originu se přesto dočkáme.

Přehrajte si trailer Divákům, kteří se sérií nemají dosud zkušenosti, pak nic nebrání v tom začít třeba právě tímhle filmem – širších znalostí netřeba. Hellraiser nabízí z dějového hlediska to, na co jsme nejen z tohoto žánru v posledních letech zvyklí. Nový začátek, příběh i úhly pohledu na to, co řešil originál. Tajemný hlavolam se zde dostane do ruky dvěma zlodějíčkům, bývalé feťačce Riley a jejímu příteli Trevorovi. Riley si trošku pohraje, změní konfiguraci, přivolá pekelné mnichy v čele s Pinheadem a začne téct krev... A pokud jste fanoušky žánru a nevadí vám trocha brutality, měli byste dát Cenobitům šanci. Nebudete litovat.