Teenager s jizvou na čele, koštětem mezi nohama a ostře nabitou hůlkou v pravačce už kroutí pátý ročník. Tentokrát s ještě neznámějším režisérem, než jsme čekali, nejosekanějším scénářem oproti knižní předloze a podivně učesanými lidmi na každém rohu. Lze s takovou výbavou zvítězit nad Voldemortem? A co, nad Voldemortem, na toho zapomeňte... dokáže Harry Potter přesvědčit novinářské šťouraly a skalní fanoušky? Táááák... já vám to teda povím.

Knížku jsem nečetl, zřejmě proto, že vypadá jako cihla na ubíjení velryb a taky proto, že jsem v podstatě četl jen jedničku a dvojku (až po filmech). Nejsem na to zvlášť pyšný, můžete mě za to ukřižovat, ale nijak mi to nebránilo v tom, abych si ty svižné dvě hodinky jaksepatří užil. Žádné scenáristické díry, žádná dřeva v hlavních nebo vedlejších rolích, žádné lapsy v tempu. David Yates si předlohu upravil k obrazu svému a mladé herce polil živou vodou. A tak mu rostou... přímo před očima dohánějí ostřílené veterány a konečně se stávají postavami, ne jen tápajícími herci v povědomých kostýmech. Nejvíc je to vidět na Danielu Radcliffeovi, který v hlavní roli konečně vypadá jako vůdce (trocha posilování udělá svoje :). Navíc s ním divák tentokrát skutečně trpí, protože Yates vyházel jakýkoliv náznak pozitivních scén a zahalil Bradavice takovou depresí, že se i Cuarónovy modré filtry musely schovat do kouta.

Narozdíl od něj totiž Yates neždíme atmosféru z pohádkových přeletů a kouzelnického světa, ale věci se naopak v jeho podání stávají civilnějšími a bližšími. Když odhlédnete od metání útočných kouzel a randění na košťatech (obojímu jakoby se Yates vyhýbal, ale není to na škodu), je Harry obyčejným klukem, který je pod neuvěřitelným tlakem okolí. Všichni si o něm myslí svoje, Voldemort mezitím v pozadí buduje armádu a on se nechává šikanovat od nové "ředitelky", zatímco jeho blízcí jsou biti po zádech. Radcliffe se s touhle hereckou motivací vyrovnal skvěle a jeho vztekem naběhnuté žíly budí respekt. I Gary Oldman nebo David Thewlis začínají v jeho přítomnosti blednout a ti se šťastněji napsanými party (Alan Rickman, Michael Gambon) ho naopak o to účinněji podpírají.

Zkrácení stopáže možná ponesou potterofilové s nevolí, ale přesně tohle film potřeboval. Opravdu to odsýpá, a jakmile tahle filmová knížka zaklapne, budete chtít víc. A vždycky je lepší chtít víc, než "nikdy víc". :) Musím se teď přiznat k tomu, že jsem se dost styděl. Za to, jak jsem Yatese celý rok hanil a proklínal vedení Warnerů. To hodlám proklínat dál, protože čas od času vážně neví, co dělá, ale taky se někdy trefí. A v tomhle případě je to zásah do středu terče. Yates si možná netyká s trikovými scénami (ale který filmový Potter měl převratné triky? Žádný) a očekávané finále na Ministerstvu kouzel je tak trochu "rychlovka", ale Potter si i pod jeho vedením drží vizuální laťku zatraceně vysoko a s přehledem nechává v prachu za sebou Ohnivý pohár a vlastně i první dva Columbusovy pokusy o nastartování série.

Ano, ke srovnání musí zákonitě dojít. Fénixův řád má ostatně s Vězněm z Azkabanu společného víc, než by se mohlo zdát. Herci jsou vedeni o poznání jistěji, temnější tón je znát a drobné detaily naznačují, že nejde jen o otrockou adaptaci nebo žónglování s příliš mnoha míčky. Některé scény možná nevyšly podle představ (Hagridův bratr, Siriusova linie), ale s pomocí trikařů a výtvarníků si Yates poradil i se závěrečnou kouzelnickou exhibicí, při které se tají dech (nejen v IMAXu). Bude vám líto, že vám doslova protekla mezi prsty, ale v tu chvíli už budete stejně vědět, že na podobném tajtrlíkování Yates nestavěl. Jeho film místy připomíná televizní inscenaci, nicméně mluvíme o inscenaci se špičkovými britskými herci, v mimořádně drahých a atraktivních kulisách.

Nic víc k životu nepotřebuji, a kdybyste se mě zeptali na výraznější nedostatky pátého dílu, bude to ekvivalent středně těžké kvízové otázky. Na něco bychom asi přišli, ale ztrácí se to pod náporem kladů. Možná bych jen zmínil, že jemné nuance a "ukecanost" snímku trochu zavírají vrátka nejmenším fanouškům. Pro děti je tu příliš málo barev a rozjívených scén (žádný famfrpál), než aby se bezstarostně bavily. Imelda Staunton jako profesorka Umbridgeová je navíc spolehlivě vyděsí, stejně jako stále mocnější lord Voldemort nebo úlisně šeptající Lucius Malfoy (dabing je každopádně celkem fajn a snímku příliš neubližuje).

Film ale táhnou především dětští herci. Je to zřejmě to nejpříjemnější překvapení, kterého se vám v setmělém sále může dostat. Poprvé jsem Harrymu opravdu držel palce a chápal jeho emoce a neulpíval jsem jen na prvoplánových vtípcích a detailech v pozadí. I na ty se však dostane v míře větší než malé. Draco Malfoy nám vyrostl v malého nacistu, Dudley je o poznání víc "cool" a mezi Ronem a Hermionou to jiskří víc a víc. A Yates si užívá každou vteřinu, protože jakkoliv jsou pro něj CGI triky španělskou vesnicí, o kočírování herců a scénáře má zjevně velmi dobré povědomí. A všechno vám to hrdě ukáže, když na chvíli zapomenete na to, že jeho jméno nekončí na Scott nebo Bay. Ještě jednou velká omluva... jsem moc rád, že jsem se mýlil. A jsem moc rád, že Yates točí šestý díl. Série se pod jeho taktovkou pootočila zas někam jinam a mně se "tam" moc líbí.

Musím se přiznat, že jsem se z toho ještě nevzpamatoval. Warneři se nebáli obměnit CELÝ tvůrčí tým (režisér-scenárista-kameraman-autor hudby), a to prosím po dost vlažně přijatém Ohnivém poháru. To, co se mohlo zdát jako sebevražda, se nakonec proměnilo v úžasné překvapení a velmi šťastný (nikoliv rozumný) tah. Jsou to klikaři, ale to už je teď vlastně jedno. Důležitý je výsledek, který ve mně bude ještě dlouho doznívat. Ve všech zmíněných odvětvích došlo ke znatelnému zlepšení - soundtrack je super, kamera je drzá a scénář je OPRAVDU svižný, přitom se v podstatě jedná o dialogový film. Fanoušci budou u vytržení, běžní návštěvníci kin si pro změnu pomyslí, že na tom Potterovi něco je. A co teď udělám já? Čtenáře to ze mě už asi neudělá, ale šestý a sedmý film budu vyhlížet s nadějemi. Možná se naučím i pár zaklínadel. Důchodci v metru se mají na co těšit...