Harry už v tom zůstal sám... žádné soupeření se zákeřnými LOTRofily... střapatý kouzelník může poděkovat své autorce, že ho obdařila sedmi díly (předpokládejme, že Rowlingovou nesrazí létající trabant a že sedmý díl skutečně dopíše a hned na to oznámí další hexalogii ;), a tak může vesele okupovat filmová studia minimálně do konce první dekády třetího tisíciletí.

Pro studia je to totiž pořád ohromný byznys, což dokázaly tržby za první víkend. O Harryho Pottera, i díky kvalitnímu marketingu, zájem neustává a děti i dospělí rostou spolu s hrdiny. Každého zajímá, co se ukrývá na další stránce a po úspěšné trojce, kterou Alfonso Cuaron obdařil čímsi neuchopitelným, jsme nažhavení ještě trochu víc, bez ohledu na to, zda máme doma ony paperbacky, které by spolkly středočeskou lesní školku aniž by stihla zamávat větvičkami.

Já osobně jsem žádného Pottera nikdy nečetl (ale abych nelhal, první dva díly mám naposlouchané z audiobooků), což mi dává velkou výhodu proti knihožroutům - nemusím mučivě řešit, kolik písmenek zase zmizí pod celuloidovým vysavačem, zvlášť v případě čtvrté knížky, kterou se Mike Newell rozhodl natáhnout jen na nějakých 150 minut. Poměrně odvážné gesto, když má tahle bichle dvakrát tolik stránek, co Vězeň z Azkabanu.

Mezi odvahou a naivitou je bohužel velmi tenká hranice a jakkoliv mě Newell v trailerech uchlácholil zajímavou vizuální stránkou, zkušený psavec Steve Kloves se ho tentokrát rozhodl nepodržet a tak jsme svědky výrazného narušení Potterovic linie, kterou sice mnozí diváci budou brát jako statečný výpad do nezmapovaných krajů, ale stačí si jen trochu všímat detailů a možná si už během první projekce uvědomíte, jak rychle za sebou tenhle snímek pálí mosty.

Několik prvních minut se přitom tváří jako klíšťoidní variace na Cuarona. Harry a Weasleyovi se vydávají na světový pohár ve Famfrpálu, což zahrnuje cestování další teleportační zhůvěřilostí, tentokráte starou zaprášenou botou (mlaťte mě lžícema, ale nevzpomenu si, jak se jmenuje ;). Newell švenkuje ostošest, kamera střílí od boku podhledy od horního lemu Harryho ponožek a všechno to vypadá spíš jako třetí Bourne. Příchod na finále "svěťáku" navíc odhalí solidní triky a většinu známých tváří, kterým od minula přibylo nejen pár centimetrů, ale zjevně i notný kus duševní pohody. Draco Malfoy konečně vypadá jako správný gangster, o tom jak vyrostla Hermiona se ani zmiňovat nemusím a Harrymu už taky věříte, že udrží hůlku jen jednou rukou.

Jenže už tady, necelou čtvrthodinku po úvodních titulcích, Harry poprvé tvrdě klopýtne, když mu Newell vrazí kudlu do zad. Poprvé si bolestně uvědomíte, že ta knížka má opravdu příliš mnoho stran a mnohem víc by jí slušely čtyři hodinky (zní to zvrhle, já vím). Celé finále ve Famfrpálu je totiž pryč! V podstatě uvidíte jen nástup obou týmů a pak Newell netrpělivě střihne do megastanu Weasleyových, aby odtamtud všichni v panice vyběhli, když na scénu přijde parta kostlivců ve špatně střižených kabátech. Harry pak od někoho dostane direkt, a když se probudí, co čert nechtěl, na obloze si zrovna někdo kreslí devítipatrový znak kámoše Voldemorta. Tohle je víceméně dokumentární přepis událostí - já osobně nic nezatajil, ale nečekejte, že vám Newell bude v následujícím obraze vysvětlovat kam zmizeli všichni ostatní, kdo táhnul někam Hermionu napříč davem apod. Řada scén je prostě násilně rozlomena a nikdo už nemá potřebu se k nim vracet. A věřte mi, že nemusíte být totální laik, neposkvrněný potterovskou mánií, abyste si dříve nebo později v duchu řekli "Co se to tady sakra děje?".

Tohle je totiž záležitost, kterou si musíte sami se sebou vyřešit velice rychle: Pravidla jsou jednoduchá, ale krutá. Fanoušky knihy zřejmě zamrzí některé díry, které za sebou Newell zanechá, ale samovolně si je doplní, protože znají předlohu. Všichni ostatní mají smůlu, protože dramaturgicky je film roztrhaný jako potapěč po dvojitém náletu zmutovaných piraní. Každá klíčová scéna jako by postrádala pointu, což je smutné vzhledem k tomu, že herci jsou o dost vyspělejší a u většiny z nich se lze konečně bez nadsázky zmínit o hereckých výkonech. I v téhle oblasti je však Newell trochu sráží, protože snímek obdařil klasickým britským humorem. To je dvousečná zbraň, která sice tupí hrany serióznějších scén, ale zároveň vám pomůže dostat se přes podivně navazující scény. Ohnivý pohár je poměrně zábavný, nicméně vtipy jsou mnohdy nadužívány do té míry, že na všechny ty drobné narážky a pidihlášky rychle zapomenete.

A o zapomínání je ostatně celý film. Začít bychom mohli u Doyleovy hudby, která nedokázala přes vší (křečovitou) snahu navázat na Williamse a krom plesu se snaží jen o mírné variace, pokračovat u kouzelnického turnaje, který je středobodem filmu a skončit u naprostého nedostatku emocí. Newell umí spolehlivě rozesmát publikum lacinými vtípky, ale v romantických scénách už je mnohem slabší, o těch dramatických vůbec nemluvě. Vězeň z Azkabanu měl časový paradox a místy až thrillerový nádech, některé jeho scény byly intenzivní v přesném smyslu slova. Ohnivý pohár vám podobný pocit dopřeje jen při návratu lorda Voldemorta, jenže ačkoliv se Ralph Fiennes opravdu snaží, už je docela pozdě na opravné pokusy o získání publika. Turnajové úkoly jsou nevýrazné a to že z nich lze sestříhat pěkné trailery ještě neznamená, že fungují jako celek. Honička s draky je nudná, podvodní hrátky postrádají smysl a putování labyrintem uspí i makaka, co právě vypil Redbull.

Přičtěte k tomu skrz naskrz průhlednou zápletku (na to nemusím číst knihu, ke zjištění klíčové postavy, která hraje na obě strany, stačí selský rozum a znalost předchozích dílů ;) a lord Voldemort skutečně nemá šanci zachránit situaci, resp. snad by vyhnal hodnocení o jednu příčku výš, kdyby po konfrontaci s Harrym nezmizel jako pára nad hrncem a kdyby jeho činy měly nějaké důsledky. Možná Newell svůj film ušil pro děti a tak je hluchý k výtkám dospěláků, možná že vás neustále narážky na nedostatek základní filmové logiky rozesmívají, ale Harryho publikum nezadržitelně roste a tváří v tvář jeho maximálním nárokům tyhle otazníky kolem děje filmové čtyřky jen těžko obstojí. Např. absolutní nedostatek emocí při zjevení Harryho rodičů během souboje s Voldemortem je mamutím průšvihem, před kterým nelze zavírat oči. Ve stejné scéně navíc jedna z postav zemře a Newell tomu v daném okamžiku prakticky nevěnuje pozornost. Jestli tohle není příklad režisérské zmetkovitosti, tak už nevím. Mohu sice s klidem prohlásit, že jsem si celkem užil přehrávání většiny učitelů (a nejen těch bradavických), ale v kontextu se zbytkem filmu je to jen dokonale samoúčelná berlička, stejně jako rozverná scéna v lázních, kde na Harryho dotírá Uršula.

Každopádně díky za berličky! Bez těch bych byl Harryho nucen poslat ke všem čertům. Takhle můžeme Newellovo dílko označit za povrchní a dějově rozhárané, ale pořád ještě v rámci mezí zábavné. Oproti všem dosavadním filmům má sice tu nevýhodu, že nedrží pohromadě (takže si tentokrát budu muset předlohu přečíst, ve vlastním zájmu) a odvážím se říct, že mu absolutně chybí jakýkoliv konec (resp. pointa), ale pořád je to ještě někde hluboko v srdci Harry Potter. Není tak naivní jako v prvním díle, přihlouplý jako ve druhém, rafinovaný jako ve třetím, prostě je úplně jiný. Bohužel rozhodně ne vyspělejší nebo lepší.

Nechci všechno svalit na Newella, i když mě o svém umění opět nepřesvědčil, takže bych především doporučoval vyměnit scenáristu (jestli si Kloves vážně myslel, že tohle zadaptuje do 150 minut, tak patří do polstrované cely) a možná i autora hudby, protože Doyle skutečně "není slyšet". Je mi trochu smutno, že čtvrtý Harry dostane všude slušné známky takříkajíc "za zásluhy", jak už se to u šlechty dělá (ta filmová není výjimkou). Sázka na průměr ale tentokrát Warnerům nevyšla a já doufám, že pár těch pálivých recenzentských zrnek s nižším hodnocením vlétne hlavounům studia do nosu a donutí je pořádně kýchnout. Pak si možná uvědomí, že s tímhle potenciálem není radno příliš experimentovat. Na pátého Pottera se po téhle zkušenosti začnu těšit až po oznámení tvůrčího týmu. Další rutinér ála Newell už mě skrz cukrkandlově střižené trailery doběhnout nesmí.