Harry Potter, globální fenomén, který naučil děti číst… a chodit do kina na fantasy. Jasně, malý čaroděj se kdysi střetnul s Pánem prstenů, ten ale kopal úplně jinou ligu. Zatímco trochu odrostlejší diváci žasli nad tím, jak Aragorn krájí nazgûly, skřety a uruky, těm nejmladším před očima ožily Bradavice, nejlepší škola všech dob.

Kdejaký capart se (marně) těšil na svůj dopis a hltal Kámen mudrců, jenž však byl pro většinu rodičů vcelku dlouhý, dětinský a herecky nedotažený. U Tajemné komnaty se pak situace opakovala (i když Chris Columbus všechno posunul o malý krůček dál) a největší devizou pořád byla úžasná atmosféra kouzelnického světa. Napotřetí už ale Harry konečně trefil jackpot na všech frontách.

Neříkám, že nemám rád první dva Pottery – ba naopak, byl jsem tehdy ve správném věku a hlavně komnata je pořád skvělá. Otočení kormidlem, k němuž se odhodlal Alfonso Cuarón, ale bylo tak razantní, že ho prostě nešlo přehlédnout. Osobitý režisér, který zrovna jel na vlně svůdné Mexické jízdy, totiž udělal třetí výlet do Bradavic civilnější, poetičtější, osudovější, napínavější i herecky vymazlenější.

Zčásti mu samozřejmě pomohla předloha, která řádně tne do Harryho minulosti – a navíc přihazuje vždycky vděčné cestování časem. Cuarón ale udělal spoustu rozhodnutí, která zdejšímu světu a postavám vdechla nový život, a skoro mimoděk tak zaručila, že se tahle sága nezadrhla a mohla dojet až na mohutných osm filmů.

Právě ve Vězni z Azkabanu nastupuje rozvernější Albus Brumbál v podání Michaela Gambona, stoický Remus Lupin Davida Thewlise nebo živelný Sirius Black, jehož brilantně oživil Gary Oldman. Harry tak na jedné straně dostává výraznější podporu, na druhé však čelí zákeřnějšímu nebezpečí, které je opět zapasované ve výborném detektivním příběhu.

Jedna z největších deviz ranných potterovských knih, tedy práce s tajemnou hrozbou a postupným odhalováním, že všechno může být úplně jinak, je ve Vězni z Azkabanu vypiplaná na maximum. I díky tomu vlastně funguje dospělejší pojetí a dvojité finále, při němž člověk občas zapomene dýchat, jelikož ho Cuarón šperkuje spoustou vizuálně poutavých i dojemných parádiček („Expecto… patronůůůůům!“).

Kromě temnějších kontur nebo zmíněného hereckého upgradeu, kdy už se při výstupech Harryho, Rona a Hermiony lehce nekřeníte, je pak vítanou novinkou i posun řemeslné stránky a výpravy. Bradavice a jejich okolí se tu chlubí o něco přírodnějším a živějším vzezřením, což zajímavě doplňuje Williamsova hudba, která je oproti prvním dvěma filmům mnohem hravější a divočejší.

Třetí Harry Potter zkrátka odhodil usedlé knižní berle a vystřelil slavnou ságu do nových výšin. Finančně to sice nebyla kdovíjaká hitparáda, protože nepadlo ani 800 milionů a do konce série šlo o nejméně výdělečný film s brýlatým čarodějem. Diváci si však Vězně z Azkabanu nakonec našli a začali se těšit na další díly, které po jeho vzoru sázely na utlumení školních uniforem, dynamičtější kameru nebo důkladnější práci s Harryho emocemi.

Při pohledu na aktuální Brumbálova tajemství, která se potácejí odnikud nikam a snaží se zaujmout hlavně křečovitým návratem do Bradavic, je pak Vězeň z Azkabanu ještě větší peckou než kdy dřív. Schválně si nejlépe hodnocený potterovský film někdy připomeňte – velmi rychle u něj totiž zjistíte, že se v kouzelnickém světě dají dělat úžasné věci. Stačí mít nosné postavy, zapáleného režiséra a příběh, na kterém si někdo dal opravdu záležet.