Asi by nebylo od věci vstoupit do roku 2018 s recenzí na nějakou pecku. Ať je ten začátek trochu pozitivní a člověk má pocit, že všechno bude fajn, dokud nepřijde první reálný průšvih. No ale žádnou kvalitní pecku na skladě momentálně nemáme, takže musíte vzít zavděk detektivkou Hangman. Na druhou stranu letos těch horších filmů asi moc neuvidíme a jediný důvod, proč vám tenhle blábol zůstane v hlavě, bude marné přemýšlení nad tím, co Al Pacino provedl, že musel v sedmasedmdesáti skončit zrovna takhle smutně.

Zápletka je primitivní. Tak primitivní, že by se za ní pravděpodobně styděli i scenáristé českých detektivních seriálů. Těch horších, jako byl třeba Polda nebo Ach, ty vraždy s Jiřinkou Bohdalovou. Policajt Ruiney dostal na krk novinářku Christi Davies a má jí ukázat, jak to ve skutečnosti chodí na ulicích. A bude mít plné ruce práce. Ve staré škole totiž někdo oběsil člověka, vyryl do stolu čísla odznaku Ruineyho a jeho starého kolegy Archera a na tabuli napsal šifru ze hry Šibenice. Jen v ní chybí pár písmenek. A jak to tak vypadá, zabiják se teprve rozjíždí a s každou další mrtvolou se odhalí další písmeno. O co mu jde? Jde po krku i detektivům? A proč se chová jako úplný dement? To zjistíte až ve filmu. Pokud se na něj tedy rozhodnete koukat a já bych byl hrozně rád, kdybyste místo toho šli třeba vydrhnout koupelnu. Dá vám to víc. 

Hangman je totiž film, který musel psát a točit někdo, kdo pravděpodobně nikdy v životě neviděl žádnou detektivku. Hrdinové jsou natolik tupí, že mě donutili v půlce filmu přemýšlet o tom, jestli mě tvůrci netahají za nos a není to celé komplikovanější. Není. Je tu vraždící magor s fetišem na hru, k níž se uchýlíte jen v případě, že se fakt nudíte a nemáte čtverečkovaný papír na lodě. A když dojde k finálovému odhalení, tak nedává vůbec žádný smysl a působí, jako kdyby si ho Johnny Martin a jeho scenáristé vymysleli přímo na place, protože jim došlo, že jejich záporák přeci jen musí mít něco jako osobnost a důvod k tomu, proč likviduje lidi. K tomu si přičtěte klasické nelogičnosti béčkových detektivek, takže tu nikdo nikdy nevolá posily, do temných zákoutí se hrdinové vydávají vždycky sami a záchrana novinářky, která tu je právě jen proto, aby ji někdo na konci zachránil, se sice snaží být napínavá, ale kdyby hrdinové neměli v hlavě nablito, celý problém by vyřešili jaksi bezbolestně, hned a bez problémů. Prostě hloupost. Po všech stránkách.

Režijně a scenáristicky jde o blábol, ve kterém by měli hrát hlavní role Casper Van Dien a Gary Busey. V takovém případě bychom film ignorovali a všem by bylo na světě lépe. Bohužel dorazil Al Pacino. Jeden z nejlepších herců všech dob tu však dostal víceméně vedlejší roli a jeho úkolem je mít chytré poznámky a chovat se jako nesympatický kretén. V jakékoliv akčnější scéně je navíc bohužel vidět, že Pacino už není žádný mladík a celkově ho evidentně vůbec nezajímá, co se kolem něj děje. Jako kdyby mu během natáčení došlo, k čemu se upsal a věděl, že to prostě musí dokončit a čím dřív to bude mít za sebou, tím líp. Znuděný, starý, nudný a otravný Al Pacino. Smutný pohled. Jeho charisma však pořád alespoň trochu funguje a nebýt jeho, tak se na to fakt nedá koukat. Karl Urban mu bohužel moc nepomáhá, protože se sice celou dobu akorát tváří hrozně zabejčeně, ale ve skutečnosti hraje jen a pouze „toho druhého poldu“. A to je tak všechno. 

Pokud máte pocit, že jsem nic nechválil, máte ten pocit oprávněně. Nic, co by stálo za chválu, jsem tu fakt nenašel. Snad až na odvážný závěr, který naznačuje možné pokračování. Takže se připravte na to, že za dva tři roky se bude vraždit s pomocí pexesa nebo Kloboučku, hop! Já u toho ale určitě nebudu. Jednou mi to stačilo.