Někdy stačí jeden nefunkční prvek, aby se rozpadl celý film. Thriller Gunman: Muž na odstřel je toho jasným příkladem. A dost to zamrzí, protože potenciál k solidnímu akčnímu napínáku tu rozhodně byl. Ale hezky od začátku.

Gunman: Muž na odstřel: FOTOGALERIE

Za kameru se postavil Pierre Morel, jenž má díky prvnímu dílu 96 hodin pořád hodně solidní renomé, fakt je ale ten, že neesonovský nářez byl v jeho kariéře spíš náhoda a že obvykle kope trošku nižší ligu. Potvrdila to dnes už skoro zapomenutá konina Bez soucitu a jeho debut Okrsek 13 stál spíš na parkourovém mistrovství Cyrila Raffaeliho a Davida Bella než na dobré režii. Morel se řadí spíš mezi pouze nadprůměrné režiséry, béčkovou podívanou s pár výbuchy, přestřelkami a rvačkami by ovšem měl zvládnout bez problémů.

Gunman: Muž na odstřel se ale nepovedl, na vině je však spíš scenárista než režisér. I když se to film pokouší maskovat, ve skutečnosti jde o prachobyčejné béčko, za které by se možná v koutku duše styděl i Jason Statham. Máme tu zpackanou akci, bývalého zabijáka, jenž se snaží zachránit své svědomí tím, že v Africe hloubí studny, a tajemné zabijáky, kteří mu jdou po krku kvůli tomu, co udělal před lety. Pokud jste v životě pár akčně-špionážních věcí viděli, bude vám stačit pár minut na to, abyste prohlédli celé spiknutí a jen čekali, až si všechny indicie spojí Sean Penn a vyřídí si to s rádoby překvapivým hlavním padouchem. Celé je to zoufale banální.

Režisér udělá z hrdiny člověka, který se musí bitkám a přestřelkám kvůli stresu vyhýbat.V tomhle žánru to ovšem nemusí být na škodu a když se na pitomoučký příběh nabalí efektní akce, tak může výsledek bavit. V případě Gunmana je akce solidní, hlavní hrdina se chová trošku jako Jason Bourne s padesátkou na krku, přímým konfrontacím se vyhýbá a když už dojde na bitku, pokouší se být spíš praktický a ne zbytečně efektní. Jim Terrier je veterán, který ví, že už na ty mladší fyzicky možná nemá, ale jeho zkušenosti jsou nenahraditelné, a tak se občas chová trochu jako zákeřná svině, protože v boji o život se na pravidla kašle. Když se střílí nebo mlátí, vypadá to fajn. Bohužel se to moc často neděje.

Víc se tu kecá než střílí a vzhledem k tomu, že příběh je tady to nejslabší a postavy by snad víc černobílejší být ani nemohly, je to fakt problém. Morel tahá pointu většiny dialogových nebo vztahových scén z paty a nedochází mu, že se zbytečně motá na jednom místě a vlastně řeší věci, které člověka moc nezajímají. Viděli jsme je totiž už mnohokrát před tím. Když navíc v půlce filmu dost dementním způsobem udělá z hlavního hrdiny nemocného člověka, jenž se musí bitkám a přestřelkám kvůli stresu vyhýbat, pokud nechce přijít k úrazu, padne na fandu akčního žánru skoro až deprese. Místo napětí tak většinu času dostáváme unylé dialogy, okoukaný příběh a pěkné španělské kulisy.

Přehrajte si trailer I hercům nejspíš rychle došlo, že Gunman nebude v jejich filmografii zrovna zářit, a každý se s tím vyrovnává po svém. Sean Penn kvůli roli evidentně strávil dost času v posilovně a akční scény mu jdou celkem od ruky, ale evidentně je mu úplně jedno, co před kamerou říká. Javier Bardem zase přehrává, jako kdyby na tom závisel osud dětí v Somálsku a Ray Winstone si vystřihl modelového „nejlepšího kámoše hlavního hrdiny“, aniž by se moc snažil. No a Idris Elba má spíš větší cameo.

Hereckých hvězd je pro Gunmana skoro škoda, protože tenhle scénář měl skončit na stole Dolpha Lundgrena a Marka L. Lestera a ne u Morela a Penna. Slavné ksichty a pár pěkných záběrů totiž nestačí na to, aby se člověk bavil u příběhu, který už stokrát viděl a dokáže jeho zvraty odhadnout půl hodiny před tím, než o nich hrdinové začnou vůbec mluvit. Celkově jde o ten nejobyčejnější průměr, což vzhledem k tomu, kdo se okolo toho motal, je zatraceně málo.