Cival

Na otázku „co to sakra tolik připomíná?“ si stihne většina z vás odpovědět ještě před tím, než veselý trailerový hlas uvede film formulkou „od tvůrců Noci v muzeu“. Guliverovy cesty totiž jako by byly třetím dílem úspěšné značky, nějakým spin-offem, který vznikl kvůli tomu, že trikaře bavilo zmenšovat Owena Wilsona. Celý model bezstarostné rodinné zábavy je zachován se vším všudy – jeden oblíbený americký komik dělá bordel ve fantasy kulisách, přičemž mu spousta dalších vtipálků dělá křoví a nahazuje na fórky (Jason Segel i Chris O´Dowd z IT Crowdu). Jejich řešení není kdovíjak sofistikované: Kdybyste dostali do ruky zemi liliputů, Jacka Blacka a něco na způsob růžového Transformera (posedlost Hollywoodu roboty je fascinující), pravděpodobně by vás napadlo xy zábavnějších gagů, než vytáhnout hlavní postavu za podolek a nechat ji vyděšeně ječet. Tyhle filmy ale nemají velkých ambicí a při své sterilitě se pokouší jen o nezávazný rodinný průplach. Nic víc, ale vlastně ani nic míň. Je to tuctová výplň do multiplexu, která se stejně bude chtít svézt hlavně na obligátních popkulturních hlodech a Blackových grimasách. Osobně mě na tom nic neuráží – ale do kina se vypravit nehodlám.