Francie dala světu celou řadu geniálních umělců, jejichž díla dosáhla nesmrtelnosti (a většinou i nevyčíslitelné hodnoty). Není proto divu, že se k nim filmaři čas do času rádi vrací, aby divákům nabídli pohled do pohnutých životních osudů těchto světových uměleckých velikánů. Jak se to podařilo v případě Gauguina? Na rozdíl od původního francouzského názvu (Gauguin - Voyage de Tahiti) může český distribuční název působit lehce klamavě – nedostaneme totiž vyčerpávající svědectví o osudech a díle Paula Gauguina, ale pouze velmi krátkou výseč z jeho života, konkrétně první cestu na Tahiti.

Režisér Edouard Deluc nám od prvního záběru představuje Paula Gauguina (vynikající Vincent Cassel) jako rozervaného člověka zmítaného touhou po tvůrčí svobodě, která však naráží na nepochopení ze strany společnosti. Ve filmu je to lehce zkratkovitě naznačeno všeobecným nezájmem o jeho tvorbu, ale především setkáním umělce s manželkou a jejich pěti dětmi. Nikdo nemá pochopení pro Gauguinovu spalující vášeň a touhu opustit civilizaci a vrátit se k divošství, které si každý z nás nese v sobě. Přesto je Gauguin odhodlaný vydat se do neznáma a naplnit své sny. 

Ovšem to, co Gauguina čeká na Tahiti, má hodně daleko ke tvůrčí nirváně. Zatímco v bídě a nemoci marně hledá cestu na vrchol svých ambicí, o jeho ostrovní tvorbu není vůbec žádný zájem a pro domorodce se stává bláznivou postavou věčně zavřenou v polorozpadlé bambusové chýši. Navíc i zde, tisíce kilometrů od Paříže, se mu do života vtírá civilizace, před kterou se snažil utéct. Zlom nastává až v okamžiku, kdy potkává domorodou dívku Tehuru. Ta se stane nejenom jeho ženou, ale také múzou, díky níž začne konečně tvořit obrazy s nadčasovou hodnotou. Jejich vztah se pak zákonitě stává hlavním nosníkem snímku, společně s nádhernou krajinou Francouzské Polynésie a podmanivou hudbou Warrena Ellise. 

Přehrajte si trailer Jisté je, že takto uchopenému zpracování by se dalo ledacos vytknout – od historické nepřesnosti až po bázlivost tvůrců představit soudobému politicky korektnímu divákovi Gauguina v jeho kontroverznější podobě (už jenom proto, že Tehuře bylo v době sňatku pravděpodobně mnohem méně, než kolik tehdejší francouzské zákony požadovaly). Jenže takovéto hodnocení by bylo marným voláním po úplně jiném snímku. Ačkoli režisér Deluc nechává mnohá témata úmyslně zavřená, přináší divákovi pohled na zdánlivě marný boj „divocha“ Gauguina o tvůrčí svobodu, která je díky podání Vincenta Cassela strhující a zcela uvěřitelná.

Recenzi napsal uživatel Crom, děkujeme mu za ní.