Tak jsme se konečně dočkali. Ale bylo to nutné? Tuhle otázku jsem si pokládal prakticky od prvních minut. Poslední řadu seriálových Peaky Blinders jsem dokoukal pár hodin před premiérou Nesmrtelného muže, ačkoliv ty předchozí jsem si vždycky užil prakticky hned, jak to bylo jen trochu možné. Seriálové loučení s Tommym Shelbym a jeho Birminghamem se však trošku táhlo, a tak mi to trvalo. Na druhou stranu chápu, proč fandové chtěli víc. Já chtěl vlastně taky, Cillian Murphy asi neměl v životě lepší roli a gangsterka ze špinavé Anglie svým stylem a velkolepostí překonávala i většinu filmové konkurence. Jenže samozřejmě hrozilo, že i přes účast původního tvůrčího týmu to celé může skončit jako zbytečný přílepek. A bohužel to tak i trochu dopadlo. Víceméně…

Tvůrci točili Peaky Blinders s tím, že se budou odehrávat mezi první a druhou světovou válkou a vzhledem k tomu, že Nesmrtelný muž je zasazený do roku 1940, dostáváme se o kousíček dál. Anglii drtí německé nálety, v Birminghamu vládne ulicím Tommyho syn Duke a on sám je už pěkných pár let na odpočinku a drží se stranou od všeho. Jenže teď se musí vrátit. Aby potomka trošku srovnal, vrátil do ulic pořádek a zabránil hrozbě, která může uvrhnout do katastrofy celou zemi. A hlavně aby definitivně zkusil vykoupit své hříchy. 

Gangy z Birminghamu: Nesmrtelný muž: FOTOGALERIE

Samo o sobě to zní docela dobře. Delší časový posun dává tvůrcům možnost nedržet se starých známých a starých příběhů a odvyprávět něco, co by mohlo fungovat samo za sebe. Nenechat si podrážet nohy seriálem. A vlastně to funguje, ze starých známých se vrací jen ti nejpodstatnější, Tommy má před sebou jasný úkol, který lze zvládnout během celovečerní stopáže, a nové výzvy, přátele i protivníky. Znát seriál je samozřejmě výhoda, ale na Nesmrtelného muže se dá s trochou snahy koukat i bez ní. Jen u toho možná může mít člověk pocit, že všechny ty řeči o výjimečnosti Peaky Blinders byly trošku přehnané. 

Režisér Tom Harper, jenž má za sebou i několik epizod, moc dobře ví, co dělá z téhle gangsterky výjimečné dílo a daří se mu zachovávat její styl. Vizuálně úchvatné obrazy, moderní svižná režie a střih, využívání zdánlivě nevhodné a modernější hudby… to všechno tu je. Té hudby možná až příliš a Nesmrtelný muž jakoby občas zkoušel na tu stylovost tlačit až příliš, ale neobtěžuje to. No a pak je tu Cillian Murphy, který odvádí tradičně brilantní výkon, jenže právě v jeho postavě tkví právě možná i kámen úrazu. Jeho Tommy totiž přinejmenším v první půlce trpí. Vzpomínkami, starými hříchy a snahou vyrovnat se se svými činy. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby přesně to nedělal celou poslední řadu a i v ní to byla už poměrně nuda. Jistě, postava musí mít nějaké charakterové základy, na jakých lze stavět, bohužel to sezení v maringotce na louce a vzpomínání na dobu, kdy vládl lumpům v Birminghamu, už se mi přejedlo v poslední řadě. A sledovat ho znovu je dost otravné. 

Zároveň se tvůrci pokoušeli dostat do Nesmrtelného muže možná až příliš mnoho děje. Dukeovo řádění v ulicích, Tim Roth a jeho snaha podkopávat anglickou ekonomiku, setkávání se se starými známými (těmi, co přežili), nové a dávné hříchy… Je tu toho trochu moc a ne všechno se tvůrcům daří prodat tak, jak by asi chtěli. Nebo spíš jak by asi chtěli ve filmu, protože materiál působí jako základ pro celou novou řadu. Roth tu prakticky není využitý a hraje funkčního, ale svého tradičního zloducha. Jeho činy navíc nemají takový emocionální dopad na hrdiny, jak by asi měly mít, protože se zkrátka spěchá kvůli stopáži. Rebecca Ferguson tu v podstatě jen říká tajemné věci a nejlépe z toho všeho vychází Barry Keoghan, který je jako jediný skutečně zajímavá postava, projde nějakým vývojem a celkem bych si i dal spin-off o jeho Dukeovi. A podle toho, jak s ním tvůrci zachází, tak oni možná také. 

Přehrajte si trailer Celkově však Nesmrtelný muž působí jako tradiční šestidílná série sestříhaná do celovečerního filmu. Člověk se nemůže ubránit dojmu, že se tu děla spousta zajímavých věcí, ale polovina z nich skončila na podlaze střižny, aby se to všechno zvládlo narvat do dvou hodin. Pořád tu je charismatický Murphy. Pořád to skvěle vypadá a má to svoje momenty, kdy funguje napětí, emoce i stylovost. Snaží se toho ovšem dělat a říkat příliš mnoho na to, aby to šlapalo stejně dobře jako v seriálové podobě. Není to průšvih, jen je to tečka, kterou jsem já osobně jako fanda moc nepotřeboval. Nic nedořečeného neuzavírá a pokud skutečně nepovede ke spin-offu s Dukem, tak ani nic moc nového neotevírá. Nabízí se tedy otázka, jestli není úplně zbytečná.