Když se před pár měsíci objevily v pražských multiplexech velké papírové poutače na Frantu mimozemšťana, bylo jasné, že se blíží něco výjimečného. A byla to pravda. Sci-fi komedie není zrovna žánr, do kterého by se filmaři v ČR pouštěli několikrát do roka, a když už, tak si vystačí s nějakým tím omlazením, cestováním v čase, nebo výměnou těl. Franta mimozemšťan ale měl být něco víc – měl být příběhem, kde se skutečně vyskytuje mimozemská forma života, a jelikož měla tu smůlu, že přistála zrovna v malé moravské vesničce, bylo zřejmé, že půjde o historickou událost. Což se částečně potvrdilo, byť těch důvodů bude víc, a jak už to tak bývá, ne všechny jsou pozitivní.

Než provedeme pitvu mimozemšťana Franty, požádám vás, abyste si přečetli článek o nejlepších českých filmech za rok 2023. Nerad bych totiž vzbudil dojem, že se u nás netočí dobré – nebo dokonce výborné – filmy, a to napříč všemi žánry. Pravda, v kategorii „rozpustilá česká komedie“ se nám úplně nedaří vystoupit z odkazu Troškových Kameňáků a Babovřesk, ale je jen otázka času, než se to prokletí podaří někomu zlomit. A proč by to nemohl být zrovna Franta mimozemšťan? Vždyť už od dob legendárního Četníka a mimozemšťanů s Louisem de Funèsem mají čeští diváci spojení komedie a sci-fi pevně zakořeněné. A to se psal rok 1979. Nedalo by se něco takového zopakovat v českých poměrech?

Dalo, samozřejmě že dalo. Ale to by se nad konceptem návštěvy mimozemšťana v České republice musel někdo zamyslet a dokázat z něho něco vytěžit. Režisér a scénárista Rudolf Havlík (Po čem muži touží, Prezidentka, Ostrov) je dle vlastních slov fanda sci-fi a vyrůstal na E.T. Mimozemšťanovi. Což je fajn a nápad natočit něco podobného v prostředí zapadlé moravské vísky nezní vůbec zle. Už úvodní záběr na hvězdnou oblohu za doprovodu rozmáchle pojaté hudby Ondřeje Konvičky evokující hollywoodské velkofilmy dává tušit, že Havlík se pokouší o něco víc než o Babovřesky s mimozemšťanem. A když po nutném představení všech hlavních aktérů na vesnické veselce dojde k přistání mimozemšťana, těšíte se, že to konečně začne. A skutečně – v první chvíli vám naskočí Men in Black vibes, protože srandovně se potácející a chrochtající Jakub Prachař se evidentně inspiroval u emzáků prchajících před agentem K a agentem J, což je dobře. A když se následně probudí spící brněnská buňka CIA se specializací na mimozemské organismy, těšíte se na parodii ve stylu Akta X.

Jenže jak běží čas a stominutová stopáž se neúměrně natahuje zbytečnými a nudnými scénami nepřeberného množství postav, začnete si uvědomovat, že tady se něco velmi zásadním způsobem nepovedlo. A tím je bohužel humor. Ani při použití mikroskopu totiž nemáte šanci nějaký najít. Franta mimozemšťan měl být komedií a snaží se o to, bohužel naprosto neúspěšně. Pár fórů tady najdete, několik situací si říká o pochvalu za nápad, ale jinak je to všechno komedie ve stádiu pokusu. K dokonání humoru zde prostě nedošlo.

Nezachrání to ani posily z Okresního přeboru (Leoš Noha a Pavel Kikinčuk), ani popkulturní pomrkávání na diváka (plakát Gillian Anderson jako představitelky agentky Scullyové, tričko s Věcí Johna Carpentera a celá řada dalších). Nejzábavnější je nakonec Jakub Prachař a jeho pohybové a hlasové kreace v roli mimozemšťana, co ukradl Frantovi tělo, ovšem časem je to stejná zábava jako pozorovat rehabilitaci pacienta po cévní mozkové příhodě. Dá se to, ale není to zábava. A to, že někdo šlápne na hrábě, prostě nemůže být v roce 2024 považováno za humor!

Chce to vzácný talent napsat scénář ke komedii a nevymyslet žádný vtip. A Havlíkovi se to téměř podařilo. Ne že by se nesnažil. Ta snaha tam skutečně vidět je. O to smutnější je fakt, že se ji nepodařilo proměnit v alespoň průměrnou komedii. Potenciál natočit českého Četníka tam totiž byl, už jenom díky obsazení. Krom výše uvedených potěší zejména rázná policistka Erika Stárková (Jedeme na teambuilding), co nejde pro facku daleko (Bud Spencer by záviděl!), debutující Kateřina Marie Fialová jako naivní mladá brněnská agentka CIA a Jiří Langmajer v malé roličce maniakálního generála Sokola.

Jenže to by tam ty postavy nesměly být jen tak do počtu. Měly by mít pro děj nějaký smysl. A možná by stálo za to i vybrat někoho jako hlavní postavu. A dát jim všem prostor dělat humor. Nejblíž k tomu má Vasil Fridrich v roli ustaraného starosty, jehož suché hlášky mají největší šanci zacílit na divákovu bránici, ale většinou jde o velmi nepřesnou střelbu. Humor je buď až moc suchý, hloupý nebo žádný. Takový Petr Čtvrtníček by to možná dokázal uhrát alespoň svou patentovanou expresivní mimikou, ale to už spekulujeme.

Komedie bez humoru musí nutně havarovat jako ten ústřední mimozemšťan a taky k tomu dojde. Pokud nepatříte mezi diváky, kteří se smějí i tomu, když se řekne Brno, poohlédněte se po nějaké zábavě raději jinde. Franta mimozemšťan vám totiž žádnou nepřinese. Oživení komediálního žánru se zkrátka nekoná a sci-fi zápletka zůstala až pohříchu nevyužitá, navzdory překvapivě povedeným (resp. fungujícím) trikům. A jestli se celý štáb při natáčení dobře bavil, jak naznačují vystřižené scény během závěrečných titulků, je to sice fajn, ale pro diváka to žádná přidaná hodnota není.