Fotři jsou fajn. Nebo alespoň byli. Nestydím se na úvod přiznat, že sérii o škádlení Grega Jebala a Jacka Byrnse mám velmi rád. Není moc úspěšných amerických komedií, které bych považoval vlastně za nedoceněné - právě první dva Fotry bych ale do téhle kategorie určitě zařadil. Hodnocení jako poklidný komediální nadprůměr mi totiž připadá nedostatečné, spíš bych se nebál první dva snímky prohlásit za kinohity trvalé kvality, které si po zásluze vydobývají status televizních stálic. Trojka je jiná.

Očividná nástraha spočívá už v samotné zápletce. Zatímco první sequel efektivně obrátil půdorys jedničky a vtáhl do hry rozjívenou Jebalovic famílii, díky čemuž jsme mohli sledovat zábavnou válku dvou protikladných světů, trojka je už klasickou nastavovanou kaší, a to v rozbředlém a zcela zbytečném slova smyslu. Potřebu studia Universal udělat velký vánoční hit se tentokrát nepodařilo obhájit nějakou nosnější story. Film se sice v originále jmenuje „Little Fockers“, ale o malých Jebalech vlastně vůbec není - ratolesti jsou tu jen do počtu, tak aby měl tatíka Jebala ve finále kdo obejmout. A kdo ho humorně pozvracet… Greg se tak akorát znovu ocitne pod dohledem přísného tchána, znovu čelí jeho agentským metodám a znovu musí chránit svou vyvolenou před svody kamaráda Kevina (Owen Wilson). Důvod? Vesměs z prstu vycucaný.

Prapodivná kombinace tchánovy nejistoty, podezírání a omylů (že by Greg opravdu podváděl manželku?) nemůže třetí díl vůbec utáhnout. Výsledkem je nulové napětí, nezáživné posuny v příběhu a fakt, že na alespoň trochu náročnější diváky se začne valit smrádek ze zatuchlého opakování téhož. Zkrácená stopáž a svižné režijní vedení sice brání vítězství nudy, ale veselo taky dvakrát není.

Fotři jsou lotři přitom disponují jednoznačně nejhvězdnějším hereckým obsazením posledního roku. Na herce šla, hádám, víc jak polovina rozpočtu, protože všechny ověřené postavy z jedničky a dvojky doplnili v epizodních roličkách ještě Jessica Alba, Laura Dern a Harvey Keitel. Člověk filmu milovný může o to víc slzet nad nevyužitým potenciálem, protože jindy by jej setkání Keitela s De Nirem, ale i Wilsona se Stillerem, dojalo jako reunion starých hereckých parťáků. Třetí Fotři svým hvězdám ovšem nedopřávají adekvátní příležitosti k nějaké humorné kanonádě se stopou nostalgie, někteří dokonce nemají vůbec co hrát: Harvey Keitel si střihl úplně prázdnou řemeslnickou etudu, Barbra Streisand a Dustin Hoffman jsou do filmu opravdu nastrčení jen kvůli fotce jejich obličeje na plakátě (možná byste sami poznali, že Hoffman na nabídku vrátit se kývl až po konci natáčení a jeho scény byly dopsány).

Pozitivní je alespoň to, že se při vší scenáristické bídě herci netváří znuděně a trpělivě investují své nadání i do scén, v nichž se píchá injekce do penisu nebo provádí klystýr. Sledovat i rutinní dialog Stillera, De Nira a Wilsona, v rámci jejich osvědčených figur, je výrazně příjemnější záležitost než třeba koukat na digitálně ztučnělého Eddieho Murphyho nebo sledovat Brendana Frasera, jak mu vesele ubližují zvířátka. Neoddiskutovatelná herecká kvalita drží třetí Fotry nad laťkou totálního průšvihu (i Jessica Alba je fajn v roli afektované stíhačky s líbivým spodním prádlem), kam snímek jinak tlačí výrazně primitivnější a komunálnější humoru.

Více erekce, více infarktů, více sexuálních dvojsmyslů, více šílených gagů. Zatímco předchozí dva filmy se vkusně držely v mezích dialogového humoru a jen občas vygradovaly k výraznější akci, tady uvidíte i divoké skoky polonahé Jessicy, krvavá jatka nad krocanem nebo přepálený souboj v bazénku s balónky. Je to koneckonců průkazný rozdíl – zatímco minule Dustin Hoffman jednou máchl nohou a už kolem toho bylo hodně pozdvižení, tentokrát dojde rovnou na brutální full-contact bitku, v níž se série definitivně odklání k úplně jinému, přepálenějšímu, leč tupějšímu stylu zábavy.

Nejděsivější moment filmu ovšem přichází v samotném závěru, kdy se herecký all-star tým usadí u stromečku, zalaškuje s prdícím pytlíkem, a pak si začne koledovat o čtvrtý díl. Už ne, prosím.