Tajemný let může jako jeden z mála podzimních titulů přesídlit z Ameriky do zbytku světa s dobrou náladou. Kvalitní trailery a modré oči Jodie Foster mu totiž vydobyly už na domácí půdě dostatek financí i divácké přízně, aby se s druhým letadlovým thrillerem závěru roku 2005 muselo i u nás počítat do horních pater návštěvnosti. Otázkou je, jestli se obyčejným divákům vyplatí zakalkulovat do měsíční útraty vstupenku na tenhle film. Něco málo napovíme. :-)

Líbivá zápletka o ztracené dcerce a její (možná) paranoidní matce, toho času traumatizované a zoufalé ze ztráty manžela, se nutně musí v určitou chvíli zlomit a na půdorysu překvapivého odhalení vypiplat drama bez zastávky a bez chvíle na inhalaci čerstvého vzduchu. Už z traileru lze vyčíst, že v zásadě existují pouze dvě cesty, kterými se můžou Jodiiny hysterické kroky ubírat - je potom trochu škoda, že jednu z nich (ne, nebudu spoilovat :-) předem zavrhuje velice volná a posmutnělá expozice. Každého totiž napadne, že pokud se jí tvůrci přidrží, vysměje se jim celý svět a ještě do nich budou kolemjdoucí řezat deštníkemm snažíc se z nich dostat chechtáky za lístek. Scenáristé si naštěstí vybrali realističtější a nutno říct, že i logičtější směřování svého napínání, které sice stále v mnoha směrech hapruje, ale alespoň neotráví.

V první řadě se nabízí malé srovnání s Cravenovým Nočním letem, který určitě mnohem lépe využívá charakteristik omezené interiérové kulisy. Zatímco Cillian Murphy si hrál na bubáka na dvou sedadlech a záchodku, což napomáhalo navodit pocit údernosti a scenáristické efektnosti, Jodie Foster pobíhá letadlem pořád a pořád dokolečka. Sem tam nakoukne do zavazadlového prostoru, do tajné skříně nebo očichá pár latrín, takže výsledek vypadá spíš jako okresní soutěž v přespolním běhu, jenž by mohl s lehkými korekcemi odstartovat z luxusního hotelu nebo zaoceánského parníku. A největší deviza tak upadá.

Teoreticky může tenhle odstavec vyhlížet jako výčet prkotin (neférový takhle zkraje), ale vzhledem k tomu, že zápletka není sama o sobě z dramatického, natož filozofického hlediska zrovna nosná, s každým dalším sprintem napříč uličkou a s každým dalším psychopatickým výlevem ztrácí dějová konstrukce procenta ze svého kouzla. Bylo úkolem bývalého scenáristy německého Místa činu, Roberta Schwentkeho, aby tenhle postupný propad zakamufloval. Z traileru jste mohli vyčíst, čím se o to Schwentke jako režisér pokusil: Do modra filtrované vizuály, kamerový jeřáb se stovkami najetých kilometrů a od konkurence okoukaná kombinace zpomalovaček a táhlých švenků, to jsou Schwentkeho zbraně, které se po hříchu ztupí, dřív než dojde na finální zúčtování.

Už úvodní desetiminutovka není zrovna záživná. Pak sice Schwentke rozdivočí obsluhu kamery a nechá ji po ?fincherovsku? poletovat mezi sedadly, z čehož občas vyplyne pozitivní čárka do notýsku, postupem času ovšem stejně mezi letušky vypluje režisérova průměrnost. Barevně sladěné obrázky totiž jen pěkně v řadě odeznívají, bez většího vypíchnutí nebo důrazu na rytmus vyprávění, ba bez patrné touhy uhranout tou kterou scénou a utvořit z ní alespoň dočasný emoční vrchol filmu. Bez invence řazené kamerové jízdy se navíc rozlézají i do sekvencí, kde je jejich užití spíš kontraproduktivní a nemístně rozmělňující napětí. Schwentkemu možná přijde cool udělat při hádce s kapitánem okolo Jodie kamerovou vrtulku, ale když jí oponuje Sean Bean - nebo ještě lépe cynický Peter Sarsgaaard - každý lepší režisér by plynulým střihem vykouzlil na palubě aeroplánu nesnesitelnou atmosféru. Schwentke ji jenom přidusí a zaobalí podle chuti kamerových kouzelníků. A to nestačí.

Tajemný let naštěstí nepsal úplný babral, a přestože mám k Schwentkeho osobě (slabé to náhražce za vysněný rukopis Davida Finchera známý z ?příbuzného? Úkrytu) spoustu výhrad, do kastlíku vedle Uwe Bolla bych si ho určitě šoupnout nedovolil. I o regál výš by bylo málo? Schwentke totiž představuje klasickou a ničím výjimečnou střední kvalitu. Nepřekvapivé zjištění, že klišé převažují nad originálními postupy a že se Jodie Foster se chová jako John McClane pak naštěstí neutralizuje excelentní herecký tým. A koneckonců i fakt, že nás nic nenutí nasedat do tohohle letadlo podruhé, kdy by se hvězdičkový příděl začal bleskurychle propadat.