Téměř 20 let po drásavém dramatu 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny zaskóroval rumunský režisér Cristian Mungiu v Cannes znovu. Fjord si z festivalu odnesl Zlatou palmu a pár dalších menších cen, stejně výmluvné je i hodnocení diváků (ti varští jsou většinou maximálně spokojeni). Klasicky stavěné rodinné drama se v něm stává bojištěm dvou neslučitelných představ o to, kde končí právo svobodně vychovávat dítě a kde začíná povinnost státu zasáhnout. A nepřekvapivě je plné nejednoznačností, komplikovaných odpovědí a nenabízí jasné rozdělení na oběti a viníky. Na jedné straně jsou tu Mihaiovy konzervativní názory a odmítání liberální společnosti, stejně znepokojivě ale působí i systém, který rodinu posuzuje prostřednictvím předpisů, formulářů a kulturních norem, jimž přistěhovalci plně nerozumějí. Paradoxní přitom je, že jde o spor v rámci evropského kulturního okruhu, ne o velký "střet civilizací". Fjord tak nezkoumá jen možné násilí na dětech, ale také integraci, předsudky a hranice tolerance. Zakuklený Winter Soldier (Sebastian Stan se narodil v Rumunsku) a Renate Reinsve (Backrooms) tu pak zajímavě podávají vnitřně rozdělený pár, který už nedokáže bezpečně určit, kam vlastně patří. Mungiu pracuje svým typickým způsobem: dlouhé záběry a drtivé situace, ve kterých je chladná norská krajina prodloužením mezilidských vztahů. Všechno působí čistě, klidně a uspořádaně – a v tom je ta past.