Zrovna nedávno jsem si někde stěžoval, že je těch akčňáků hrozně moc. Jak to můžu říct, když jsem celoživotní fanoušek žánru? Protože ta akce od 87Eleven je sice líbivá, ale už vlastně jako vejce vejci. Pár dobrých nápadů, ale jinak často mechanicky odjetá tříminutová bitka na místě, kde by stačila minuta jedna, protože jakmile se děj nikam neposouvá a kaskadéři jen exhibují, umí být i těch stoosmdesát sekund proklatě dlouhých, když jsou poskládané z důvěrně známých chvatů a hmatů. O to víc potěší debuty jako Smrtonosný let. James Madigan, dlouholetý dělník pomocných štábů, si tu konečně mohl hrát na postu hlavního režiséra a utrácet skromný rozpočet tam, kde to nejvíc bolí. Erková akce ale není těžištěm snímku, jak už jste možná vytušili z obsazení.

Odbarvený Hartnett totiž ve Fight or Flight hraje vyhoštěného tajného agenta, který pro legalizaci návratu do staré dobré Ameriky ochotně nastoupí i do letadla plného zabijáků, aby tu našel toho nejukrutnějšího hackera. Zápletka je tak béčková, až ty rolničky ledabyle poskládaných klišé budí Van Dammea ze spaní. Jenže Hartnett přece neumí roznožky a jeho angličtina je poměrně srozumitelná. Naštěstí! Protože Smrtonosný let je především ulítlá akční komedie, v níž se víc hraje než kope. A tím hraje myslím, že si prostě všichni zúčastnění užívají, jak málo se film bere vážně. Hartnett tu s permanentníma kruhama pod očima a nezměřitelnou dávkou návykových látek v krevním řečišti působí nezastavitelně nikoliv pro své schopnosti, ale prostě proto, že si jde tvrdě za svým a má vrozený vpičismus (pardon my French), který mě nutil zavzpomínat na jeho Zekea z Fakulty. 

Smrtonosný let: FOTOGALERIE

Krásně je to vidět na lahůdkové akční scéně na záchodcích (takhle velké jsem v žádném letadle nezažil), kdy se ho Marko Zaror nejdřív pokusí neúspěšně nadrogovat, pak mu kolenem zarazit oční bulvy hluboko do ďůlků a nakonec ho ukonejšit serenádou. Jeho vyšší vzrůst je tu spíše na překážku, ale fotogenických otoček si užijete dost a právě fyzická exhibice protivníka dává vyniknout Hartnettově zabejčenosti. A takhle je to i ve všech dalších akčních scénách, kde ve vedlejších rolích tu a tam vykoukne nějaký ten přetrénovaný asasín, aby kaskadérským umem prodal Hartnettovo potácení se od rány k ráně. Tak jako v klasických akčňácích dob dávno včerejších to skvěle funguje, protože režírující Madigan ví, kam postavit kameru, aby tu držkovou co nejlíp prodal. 

Srovnání s Bullet Train, navzdory povědomé zápletce a uhánějícímu vehiklu, je možná nabíledni, ale není zas tak moc fér. Oba filmy mají své, Leitchova poklona japonské kultuře a diblíkovství Brada Pitta je regulérně zábavná a slušně odsýpá (snad s výjimkou té CGI tečky), Smrtonosný let ovšem po spirále zrychluje jako mince v trychtýři a na pár krátkých okamžiků si dokonce odskočí do málokdy navštěvovaného hájemství Stathamova Zastav a nepřežiješ, když množství drog v organismu dosáhne hranice a Hartnett s cepínem začne z protivníků dělat vrávorající ohňostroje. Dojde i na motorovku a celé je to rozkošně erkové, ale pořád hrozně moc zábavné. 

Smrtonosný let ale sbírá body nejen klukovinami s digitální krví. Jakmile Hartnett najde onoho hackera, ukáže se, jak umí Madigan trpělivě zpomalit a nechat postavy prostě jen tak plkat a vyrábět “chemii”. Nejde tu o žádnou romantiku na křídle, ale po často absurdních párovačkách letošního roku (Love Hurts, Novokain, Vražda hrou) jde o příjemné osvěžení, díky němuž už tak skromných sto minut uteče jako voda.

Pusťte si MovieZone Live, ve kterém Smrtonosný let řešíme

Můžete mě klidně brát trochu s rezervou, protože zápletka navzdory snaživé režii zůstává proklatě béčková a scény z tajného velína s krutopřísnou “učitelkou” Katee Sackhoff jsou vyloženě cringe. Dokonce i v té akci se občas někdo mine kopem o dva kilometry vzdušnou čarou a levému háku chybí dynamika, ale ochotně to přehlédnu, protože akce sbírá body díky soundtrackové kulise a vykulenému Hartnettovi. I kdyby byla průměrná, podpírá jí nadprůměrný film… letos mi až příliš mnoho žánrovek ukázalo, že opačně to moc nefunguje. Skvělá akce v jinak plochém filmu už mě vyloženě frustruje. Tolik práce a přitom taková…

Přehrajte si trailer Hartnettova krasojízda podobně snadno škatulkovat nejde, už jen kvůli tomu širokoúhlému úsměvu, kterým startuje motorovou pilu. Podobných béček, co jsou utržené ze řetězu i produkčního dohledu, prostě potřebujeme víc, abychom si připomněli, že filmová magie se neměří utracenými dolary, ale dobrými nápady a jejich zručnou, i když třeba místy trochu umouněnou realizací.