Filmografii Věry Chytilové se v poslední době dostává čím dál větší pozornosti. Přehodnocení jejího porevolučního výpadu Dědictví aneb Kurvahošigutntág jako by odstartovalo obnovený zájem o díla svého času nepochopená či rovnou odsouzená. Před pár měsíci se tak v kinech objevila satira Panelstory aneb Jak se rodí sídliště, nyní do nich v restaurované verzi vstupuje sklepácká férie Kopytem sem, kopytem tam. Připomeňme si však ještě jiný režisérčin snímek Faunovo velmi pozdní odpoledne, na němž spolupracovala s další ikonou československého filmu (a především jeho nové vlny) Ester Krumbachovou.

Autorky zpracovaly scénář na základě povídky Jiřího Brdečky Faunovo značně pokročilé odpoledne. Ten už v 60. letech psal o starém mládenci (tedy, starém, ještě mu nebylo ani 40 roků!), jenž si začíná uvědomovat, že mu s mladými dívkami poněkud ujel vlak. Musí své dosavadní donchuánství přehodnotit a čelit trpké skutečnosti, že není možné zaběhlé vzorce opakovat donekonečna.

Sám Brdečka chtěl z tohoto námětu udělat film, nakonec se to však (nedlouho po jeho smrti) podařilo až Chytilové s Krumbachovou. Snad díky zdánlivé apolitičnosti díla proběhlo natáčení i uvedení snímku vcelku bez potíží, což pro Chytilovou během normalizace rozhodně nebylo standardní. Autorky krátkou prózu rozšířily, a tak namísto jedné nepodařené avantýry s mladší dívkou čelí filmový Faun sérii hned několika romantickým neúspěchům. Navíc je oproti literárnímu předobrazu o více než dekádu starší, takže společně se vztahovými otazníky řeší i nejistoty ohledně celkového životního směřování. Tedy, řeší – spíše před jejich řešením uhýbá a zaklíná se, že „nejlepší je, když se neví nic“.

Dynamická, těkavá kamera Jana Malíře hned zkraje snímku nabízí záběry na odkvétající rostlinstvo a celý děj příhodně rámuje podzimním laděním. Faun si nic takového samozřejmě nepřiznává, ale možná se v období podzimu nenachází jen jeho život, nýbrž i žoviální podoba patriarchátu – automatické popleskávání dívek a chlípné loudění o pozornost už dnes naštěstí působí o poznání nepatřičněji nežli před čtyřmi dekádami, kdy byl snímek v kinech.

„Baba jedna neestetická,“ odplivuje si znechuceně Faun nad svou postarší domovnicí, jež k němu přistupuje jako k vrstevníkovi. Jde o jeden z mnoha projevů jeho samomluvy, přičemž voice-over zde nebudí dojem scenáristické berličky, jež divákovi vysvětluje to, co by mělo být ukázáno, nýbrž vyjadřuje protagonistovu osamělost – je holt zvyklý, že své vnitřní pochody nemá s kým sdílet.

Chytilová s Krumbachovou však svého Fauna (na rozdíl od Brdečky) rozhodně nelitují, ba naopak stylistickými zásahy zabraňují našemu emočního naladění a ztotožnění. A je to pochopitelné, jelikož podmanivé charisma Leoše Suchařípy v jeho životní roli činí nezapomenutelný okamžik i z trůnění na záchodě. Faun přitom ztělesňuje nejen patriarchální struktury, nýbrž i s nimi související maloměšťácké hodnoty. Není ochoten si přiznat přirozenost stárnutí, o to víc dbá na to, co si o něm budou myslet druzí lidé.

Povýšeně trousí, že „v pořádku spočívá kultura, to je základ civilizace.“ Reálně to však pro něj znamená pouze to, že nevrle sleduje, když mladé ženy dělají nepořádek v jeho úzkostlivě organizovaném půdním bytě na pražské Malé Straně. Ty přitom jeho fetiši na vetešnické vybavení domácnosti neholdují a zpravidla se s ním nedovedou ani smysluplně bavit. Zato si však uvědomují určitou převahu, již nad stárnoucím seladonem díky jeho zájmu mají. Milostné vztahy jsou tak uchopeny skrze moc a dominanci, v čemž se ukazuje tradiční přístup Chytilové – totiž moralistní tepání do všech zúčastněných.

„Já se svojí ženy nebojím. Já mám jenom strach, aby ona neměla strach, že ji nemám rád,“ pronáší bojácně Faunův kamarád, uťápnutý Josef, vůči němuž se protagonista může cítit na výši. S obdobnou samozřejmostí přehlíží i svou kolegyni Vlastu, o níž začne jevit zájem až poté, co ji zdánlivě ztratí. Jakmile však znovu získá půdu pod nohama, ukáže se, že se ze svých chyb jen tak nepoučí. Na rozdíl od památek zachycených na častých záběrech pražských panoramat tak Fauna rozhodně nečeká věčná sláva, nýbrž se krok za krokem přibližuje střetu s pomíjivostí…

Tragikomedii Faunovo velmi pozdní odpoledne najdete díky sekci věnované Ester Krumbachové i v programu letošní Letní filmové školy, která začíná už v pátek. Pokud si tedy chcete jízlivé dílo připomenout na velkém plátně, budete mít v Uherském Hradišti šanci hned dvakrát.