Tak si holt na blacklist budu muset napsat dalšího režiséra. Jeff Wadlow sice natočil celkem OK pokračování Kick-Ass a povedenou mlátičku Nikdy to nevzdávej, ale bohužel to vypadá, že se shlédl v hororech. A bohužel to taky vypadá, že mu vůbec nejdou. Jeho celovečerní debut Cry Wolf s Jonem Bon Jovim si už asi nikdo nepamatuje, na druhou stranu na jeho dva roky staré Vadí nevadí nejspíš do smrti nezapomenu, protože šlo o jeden z nejdementnějších hororů vůbec. No a Fantasy Island mu reputaci rozhodně nenapraví, protože ani tentokrát není o co stát. 

Fantasy Island je seriál, který se kdysi dávno vysílal v Americe, u nás ho nikdo nezná, ale pokud jsem to dobře pochopil, šlo víceméně o podívanou pro celou rodinu. A Jason Blum si řekl, že není od věci udělat z ní horor. Ten nápad není špatný a dovedu si představit filmový remake Nemocnice na kraji města, kde doktor Sova s pomocí skalpelu kuchá stále ještě živé a narkózou zblblé oběti, to sem však nepatří. Jednoduše předpokládám, že pokud někdo na Fantasy Island vyrazí (a já se vám to na následujících řádcích pokusím rozmluvit), jde prostě na horor a originál neřeší. 

A o co jde? Skupina hrdinů, mezi kterými je stále poměrně nesympatická Lucy Hale z Vadí nevadí, dva fakt otravní bráchové, jeden rádoby drsňák a Maggie Q očividně uvažující o tom, kdy šla její kariéra do háje, přistanou na exotickém ostrově, kde všechny uvítá pan Roarke. A ten jim slíbí, že ostrov jim splní jejich nejtajnější přání (která mu před tím prozradili v dotazníku), splní je ovšem ne tak, jak by oni chtěli, ale tak, jak by to „mělo být správně.“ Nebo tak nějak. Já to moc nepochopil. Někdo si chce tudíž vyřídit účty se spolužačkou, další by si rád zahrál na opravdového hrdinu a někdo chce prostě obrovskou vilu s bazénem, hromadou alkoholu a drog a přítulnými modelkami. Jenže pak se to celé začne komplikovat, protože ostrov začne z jejich fantazií dělat peklo. 

Fantasy Island je debilní film. Omlouvám se za to slovo, ale výrazy „hloupý, idiotský, pitomý nebo nesmyslný“ by ho nevystihovaly tak, jak bych chtěl. Samotná myšlenka místa, kde se ze snů stávají noční můry, mi nepřijde úplně marná, jenomže to by jí museli rozpracovávat jiní lidé. Wadlow už ve Vadí nevadí ukázal, že jednoduše neumí vyděsit a že nedovede vymyslet ani tu nejlacinější lekačku. Všechno je vidět desítky vteřin dopředu a leknutí pak logicky nefunguje. To, že při přístupnosti PG-13 se nedočkáme žádných drsnějších nebo vyhrocenějších scén (vždycky se povede hrdiny včas zachránit před šíleným chirurgem nebo vražedným komandem) by asi nakonec moc nevadilo, kdyby alespoň trošku fungoval ten rádoby hororový zbytek. Bohužel Wadlow evidentně ani moc neví, jak svůj příběh vyprávět. 

Za pochodu divákům vysvětluje pravidla, která jsou zbytečně komplikovaná a nesmyslná a dost pravděpodobně v nich nemají jasno ani tvůrci, protože hned v následující scéně je začnou porušovat nebo na ně ostentativně kašlat. Wadlow by byl prostě rád, kdyby publiku stačilo vysvětlení typu „je tady kouzelnej šutr a kouzelná voda a díky ní si můžete plnit přání, ale nemůžete je ovládat, protože je ovládá ten šutr a ta voda dělá z lidí zombíky a já tomu moc nerozumím, nechte mě bejt.“ Výsledkem je tedy totální maglajs, který nedává vůbec smysl, neumí vystrašit a permanentně se však tváří až nabubřele vážně, ačkoliv se už někdy v půlce změnil ve frašku, u které jsem se nahlas smál. 

Přehrajte si trailer Fantasy Island by byl rád kombinací Deseti malých černoušků, Identity, Nezvratného osudu a Chaty v horách. A mohl by být. Kdyby ovšem ze všech těch příběhů někdo vyndal zajímavé postavy, napětí, nadhled a cokoliv, co by zavánělo nějakou kreativitou nebo inteligencí. Nechoďte na to. Je to ztráta času.