| 10:00 | 25.05.2019 |
Řada blockbusterových značek má v posledních letech problém trefil balanc mezi fan-servicem, odvážným posunem kupředu a svižným popcornovým nářezem. Ne, nemám teď na mysli úplné faily jako pátého Terminátora, pátého Vetřelce nebo třetího Predátora. Mluvím spíš o osmých Star Wars, druhém Jurském světě nebo prvních Fantastických zvířatech, kde se publikum vyloženě dělilo na znechucené a spokojené diváky, přičemž se ale všichni tak nějak shodli, že nejde o svižné a úderné filmy, které chtějí potěšit náhodného kolemjdoucího.
Kdepak, hollywoodská tvorba se čím dál tím víc spoléhá na předchozí znalost série a stojí buď na odkazech a jasném příklonu minulosti, nebo naopak na důrazném útěku od toho, co bylo předtím. Extrémem druhého typu je samozřejmě Poslední z Jediů, kde Rian Johnson zabíjel minulost a divácká očekávání tak důkladně, že mu půlka fandovské základny nemůže přijít na jméno. Na druhou stranu filmového spektra bych pak postavil Grindelwaldovy zločiny, jež naopak stojí na kouzelnické nostalgii, mnohadílné struktuře a tajemstvích, která se místo kráčení kupředu razantně vrací do minulosti.
Nejvýrazněji tenhle rozdíl samozřejmě demonstruje práce s rodokmeny. Zatímco v Posledním z Jediů jsme zjistili, že Rey nemá slavné rodiče, jež si vysnily fandovské teorie (což je pořád skvělý zvrat), v Grindelwaldových zločinech musí jedna z postav zjistit, že má dobře známé příjmení, aby bylo provázaní s potterovskou ságou co nejužší. J. K. Rowling přitom samozřejmě nevyložila na stůl všechny karty – spoustu vysvětlovaček si nechává do dalších tří filmů. Jenže zatímco v době Harryho Pottera všichni akceptovali, že bude mít série 7-8 dílů, takže nás řada podstatných věcí teprve čeká, u Fantastických zvířat se oznámení pěti filmů dost ignoruje a daný zvrat „nedává smysl“, jelikož ještě nemáme informace, které by ho ospravedlnily.
Rámcově to připomíná situaci z roku 1980, kdy řada lidí po pátých Star Wars odmítla odhalení, že je Vader Lukeův otec. Jednoduše tomu nevěřili, protože to byl na první pohled úplný nesmysl, a všechny přesvědčila až Obi-Wanova vysvětlovačka v Návratu Jediho. Fantastická zvířata by teoreticky mohla v klidu dospět do stejného bodu. V době internetu je ale správa zajetých sérií holt o něco těžší, jelikož lidé po premiéře vletí na internet a místo přístupu „příště se logicky dozvíme víc“ automaticky vybíhají opačným směrem.
Nic z tohohle samozřejmě moc nesouvisí s tím, jestli se Grindelwaldovy zločiny někomu líbí nebo ne. Protože jsem však zjistil, že bych v tomhle textu jen opakoval argumenty z recenze, dovolil jsem si tuhle menší odbočku. Co se týče samotného filmu, pořád si stojím na tím, že jde sice o jeden z nejhorších potterovských filmů, ale vzhledem k tomu, že je většina z nich výborná, jsou Grindelwaldovy zločiny pořád dobrá fantasy s řadou náležitě magických momentů.
Mojí výhodou samozřejmě je, že mi sedí většina postav (a přidání mladého Brumbála s tváří Judea Law je super, to mi nikdo nevymluví), a že mi nevadí hutnější děj, v němž jsou vztahy postav mnohem důležitější než akce. Tenhle přístup samozřejmě není moc divácký – každý chce vidět hlavně epické blbnutí s hůlkami. Naprosto tedy chápu, že když někoho nebaví kouzelnický svět, nemají mu pomalé a do minulosti (respektive tedy do budoucnosti…) zahleděné Grindelwaldovy zločiny moc co nabídnout.
Zkrátka a dobře je to celé totální fan-service – a já ho jako zažraný fanda plně akceptuju a dokážu si ho užít. Na druhé straně ale vidím, že tahle cesta (podobně jako u opačně řešených Star Wars) nevede k zaujetí co nejširší divácké základny, což je u tak velké značky docela problém. Zatímco Harry Potter sekal jednu vděčnou detektivku za druhou a nabíral s každým dílem další fanoušky, Fantastická zvířata jsou spíš mysteriózními dramaty, která věrné diváky pomaličku ztrácí. Uvidíme, jak se k tomuhle problému postaví dva a půl roku vzdálená trojka. Já se na ní každopádně těším už kvůli tomu, že Rowlingová odhalí další dílky do nové skládačky, která musí v dalších třech dílech pokrýt skoro třicet let děje. Tomu se říká pořádná výzva! (7/10)
Bonusy Grindelwaldových zločinů mají hodinu a půl a asi vás nepřekvapí, že pro ně platí to samé co pro film – pokud se rádi touláte v kouzelnickém světě, budete je hltat plnými doušky, pokud ne, ruce pryč. Přiznávám, že dvacetiminutový featurette, v němž se Ezra Miller (Creedence) a Evanna Lynch (Lenka Láskorádová) dívají na scény z Grindelwaldových zločinů a dělají k nim ultimátní fandovský komentář, byl trochu moc geekovský i na mě. Minimálně kvůli informaci, že Brumbál zřejmě ví, co na něj Grindelwald chystá, toho času ale nelituju.
Zbytek bonusů tvoří hezká čtvrthodinka s J. K. Rowling, ještě hezčí desetiminutovka o Brumbálovi a především padesát minut (!) o výpravě, což je samozřejmě famózní podívaná, v níž se řeší asi milion kouzelnických detailů na každé lokaci. Na konec pak dostanete ještě čtvrthodinku vystřižených scén, které se většinou vyndaly právem. Třeba jednozáběrový průchod celou restaurací ale musel David Yates odhazovat na podlahu střižny vyloženě s těžkou depresí…
S blůčkem Grindelwaldových zločinů je to tedy náramně jednoduché. Pokud vám film sednul a rádi se podíváte do zákulisí, je to jasná volba. V opačném případě vám tenhle modrý disk nic nedá a musíte doufat, že bude další díl o něco akčnější a vůbec vstřícnější k lidem, kteří doma nemají šálu se znakem Nebelvíru. V listopadu 2021 se každopádně podíváme do Brazílie, tak to snad bude podobné oživení, jako když po prvních dvou Potterech dorazila výrazně poladěná trojka.
Zvuk: Dolby Atmos anglicky, DD 5.1 česky
Titulky: české
Datum vydání: 13.3.2019
Cena: 268,- (DVD), 448,- (BD), 538,- (3D + BD), 788,- (UHD BD + BD)
Za zapůjčení disku na recenzi děkujeme společnosti Filmgame.
