Snad žádný superhrdinský tým si neprošel takovými filmovými horory jako Fantastická čtyřka. První adaptace z roku 1992 vznikla jen proto, aby producent Bernd Eichinger nepřišel o práva, a nikdy neměla oficiální premiéru.

O něco lépe si tým vedl v roce 2005, kdy se alespoň dostal do kin a byl v něm hláškující Chris Evans jako Johnny Storm. Pořád to ale byla tragédie a zoufalé pokračování se Silver Surferem bolelo ještě víc.

Vím, že se na tyhle dva filmy obecně nevzpomíná zas tak ve zlém, ale to máte špatnou paměť. Já jsem tehdy trpěl, takže jsem o dekádu později vkládal naděje do temného rebootu od Joshe Tranka, který měl po Kronice slušně našlápnuto. Jenže víte co? Peklíčko jelo dál a Fantastická čtyřka znovu ukázala, že patří na dno komiksové nadílky. Z toho se nyní snaží dostat pod dohledem Matta Shakmana, režiséra seriálu WandaVision, a díky bohu konečně jdeme nahoru.

Marvel mu kupodivu schválil docela netradiční koncept – zasazení filmu do paralelní reality, kde nejsou jiní superhrdinové a všechno tu funguje úplně jinak než v hlavní realitě MCU. Rychle se v ní propadnete do retrofuturistického světa 60. let, kde má lidstvo s Fantastickou čtyřkou velmi úzký vztah a z každého políčka stříká dobová naivita, jíž Marvel kdysi pral do malých dětí v kreslených sešitech.

Hodit takovouhle odbočku zrovna po Thunderbolts, kteří naopak pracovali s moderním návalem deprese, anebo po konkurenčním Supermanovi, kde se komentovala aktuální geopolitická situace, je napůl velmi zajímavé a napůl hrozně zbabělé. Marvel se vlastně schovává v bublině, kde si může beztrestně dovolit všechna nejprovařenější superhrdinská klišé. Vzhledem ke konzistenci vytvořené reality, která neustále odkazuje na komiksový debut z roku 1961, to ale dává smysl a brzy dostanete pocit, že se vracíte do dob prvních sólovek s Thorem a Kapitánem Amerikou.

Fantastická čtyřka: První kroky: FOTOGALERIE

Ty také nebyly zatížené okolními příběhy a nabízely přímočará dobrodružství s hrdiny, kteří prostě vyrábí dobro a tím to končí. V případě Fantastické čtyřky se řeší záchrana Země, kterou přichází slupnout požírač planet Galactus a nijak tomu nejde zabránit. Jedině, ehm, že by mu Fantastická čtyřka dala syna Reeda Richardse a Sue Storm, malého Franklina.

Reed na tiskové konferenci velmi zábavně prozradí, že tahle nabídka padla, a že rozhodně neobětuje svého syna, aby zachránil Zemi. Zhruba půlka lidí u toho bude v kině facepalmovat (mlčeti zlato, Reede!), ale takhle by to holt proběhlo v dobových komiksech, takže opěrný bod příběhu bychom měli a jedeme dál.

Přehrajte si trailer Podobných momentů je film plný („Beru do vesmíru tři nejlepší astronauty světa – náhodou jde o moji ženu, jejího bratra a mého nejlepšího kamaráda!“), základy předlohy ale člověk holt neukryje. Fantastická čtyřka je naopak tlačí do popředí a buduje jednoduchý příběh, v němž se (za doprovodu krásné hudby od Michaela Giacchina) oprašuje ten nejarchaičtější koncept superhrdinství.

No a proč teda 7/10, Karle?! Inu, protože tohle pohlazení po mojí komiksové duši šlape od začátku do konce. Ok, finální akce je možná až příliš retro, pár záběrů s Franklinem praští do očí a Pedro Pascal nikdy nevyleze ze škatulky Pedra Pascala, který zabloudil mezi tři superhrdiny (vážně nešlo nějak lépe prodat, že je nejchytřejší člověk na planetě?). V ostatních ohledech ale Shakman stoprocentně plní zadání, brilantně využívá celou svou „bublinu“ a servíruje hravou komiksovou jízdu, v níž se přimknete k hrdinům a jste napjatí, jak vyřeší zdánlivě neřešitelný problém.

Přidání Franklina je vážně klíčové, jelikož probouzí roztomilé strýcovské pudy v Johnnym a Benovi, a především neochvějné mateřství v Sue, která je bez debat hlavní tahounkou filmu. Shakman jí přihrává scény, které by v hlavní realitě MCU působily křečovitě. Sem ale zapadají a třeba její hádky s Reedem dávají příběhu skutečné emocionální podloží. Zkrátka to není klasické bum, prásk, sbohem, byť se v dané stylizaci asi mohlo rezignovat jen na tohle. Shakman navíc dobře ví, kdy utnout (překvapivě nevlezlý) humor a vytasit srdíčko, jež téhle partě rozhodně nechybí.

Škoda, že se první marvelácká rodina nedočkala větší porce akce (ta ve vesmíru je nicméně impozantním highlightem), i tohle však souvisí s tím, že se jedná spíš o rodinný film než o nařvaný akční blockbuster. Na Fantastickou čtyřku můžete klidně vzít menší ratolest nebo maminku a babičku a všichni vám na konci nejspíš řeknou, že to bylo fajn. Největší problém bych paradoxně viděl u odrostlejších teenagerů a u „nás“, protože rozhodně nejde o zásadní spektákl, na který je nutné vyrazit do kina. To už bych raději volil Jak vycvičit draka nebo F1, pokud ale přijmete stylizaci, naštvaní z Fantastické čtyřky odcházet nebudete.