Na začátku 80. let nakoply žánr fantasy tři filmy – Barbar Conan, Souboj Titánů a Excalibur. První dvě zmíněné klasiky mají na ČSFD přes 25 tisíc hodnocení a jsou v Česku dost populární. Ta třetí ale trčí pod 10 tisíci a moc se o ní nemluví, což mě vede k závěru, že ji řada z vás neviděla.

Měli byste to někdy napravit? Vzhledem k tomu, že právě čtete VIMko Excaliburu, je odpověď asi dost jasná. Vysněný projekt Johna Boormana má samozřejmě své pevné místo ve filmové historii, jelikož byl řadu let považován za nejlepší historickou fantasy všech dob. Zdaleka nejtemnější verze artušovského mýtu ale není důležitá jen proto, že vydláždila cestu mnoha následovníkům. V první řadě šlo o film, který na začátku 80. let vyrážel dech svým měřítkem, triky a nekompromisním přístupem k ikonické látce.

Boorman do pouhých 140 minut vměstnal Artušovo brutální početí, vytažení Excaliburu, vzestup i pád Camelotu… a kupu dalších věcí, které by jiným tvůrcům vystačily minimálně na celou trilogii. Jeho odvážná a syrová vize přitom nezapomíná na velké bitvy ani na menší hrdinské příběhy, servíruje dost nevybíravou erotiku a nebojí se naplno vytěžit bolestivé zrady a pomsty, jež se táhnou napříč desítkami let.

Excalibur díky tomu okamžitě zaleze pod kůži a změní se v unikátní zážitek, který nikde jinde nedostanete. Žádná jiná fantasy nemá tak ponuře oslnivé vizuální podání (celý film buď září, anebo v něm pro jistotu něco hoří!) a jen málokde najdete takovou kanonádu optických triků, jež rovnou měrou fascinují i děsí.

Asi vás nepřekvapí, že Boormanovu klasiku překonal až (zhruba stokrát optimističtější) Pán prstenů, který si z něj přiznaně dost bere. Jen málokdo nicméně ví, že Peter Jackson po dvou dekádách uzavřel velký kruh, jelikož Boorman původně chystal adaptaci Pána prstenů – a když od studia po půl roce dostal stopku, využil všechnu přípravu (triky, výprava, lokace, kostýmy…) při natáčení Excaliburu.

Epické zpracování artušovské legendy samozřejmě přitahovalo velmi slavné herce. Boorman se však (stejně jako později Jackson) rozhodl, že svou fantasy zalidní převážně neznámými tvářemi… z ranku Helen Mirren, Liama Neesona, Patricka Stewarta nebo Gabriela Byrnea. Tihle málo zkušení (anebo rovnou debutující) herci se pak díky Excaliburu dostali k větším rolím. A je velká škoda, že se to nedá říct o Nigelu „Artušovi“ Terrym a především o Nicolu Williamsonovi, jenž za ztvárnění Merlina nasbíral víc chvály než kdokoliv jiný.

V době, kdy velké plátno ještě nemělo McKellenova Gandalfa, byl ultimátním kouzelnickým mentorem právě Williamsonův Merlin. Jeho pronikavé charisma nejde přehlédnout, a zatímco většina postav máchá meči, jeho úkolem je vetknout do filmu klíčovou špetku magie. Důkazem, že se mu tenhle úkol podařil, byli zástupy malých kluků, kteří na Excaliburu nadšeně vyrostli. Nechybí mezi nimi třeba Charlie Hunnam, jenž prý šel do kina asi patnáctkrát a… nemusím zdůrazňovat, kam ho to dovedlo, ne?

Excalibur je zkrátka nefalšovaný milník fantasy žánru, bez něhož by spousta filmů, které máte rádi, možná vypadala úplně jinak. Boorman rozhodně nenatočil něco, co je schůdné pro každého – jeho těžkotonážní a velmi ponurý přístup naopak leckomu nesedne. Šance, že vás tahle 40 let stará podívaná uhrane, je ale dost vysoká na to, abych vám doporučil to riziko podstoupit.