Životopisný snímek se všeříkajícím názvem Elvis z roku 2022 sice nezbořil pokladny kin tak, jak se to povedlo Bohemian Rhapsody, nicméně i bez toho se jednalo o jeden z nejzajímavějších hudebních životopisů, jaké kdy byly natočeny. Australský režisér a scenárista Baz Luhrmann v něm úchvatným způsobem vykreslil zajímavý portrét Elvise Presleyho jakožto krále Rock 'n' Rollu, a pochopitelně se to neobešlo bez celé řady slavných songů tohoto nedostižného hudebního fenoménu. Při přípravě na natáčení shromáždil Luhrmann impresivní kolekci dobových záběrů, z nichž potom společně s Austinem Butlerem čerpali inspiraci pro znovuoživení ikonického vystupování božského Elvise. A jak už to tak bývá, osobnost slavného zpěváka se Luhrmannovi tak moc zažrala pod kůži, že mu přišlo líto ten materiál nevyužít. A vznikl z toho dokument, jenž by vám rozhodně neměl v kinech ujít.

A když říkám v kinech, mám tím na mysli především IMAX. Luhrmann se totiž spojil s Peterem Jacksonem (ano, TÍM Peterem Jacksonem) a jeho týmem, se kterým režisér Pána Prstenů dokázal neuvěřitelné věci při práci na dokumentárním seriálu o The Beatles (Get Back, 2021). Díky této spolupráci byl Luhrmann schopen veškeré dobové záběry (zejména společnosti MGM) natočené na 35 mm, 16 mm, ale i 8 mm prohnat postprodukcí tak, že vám z toho půjde hlava kolem. Obraz je dokonale vyčištěný, pečlivě ošetřený a obdařený nadčasovou patinou, díky níž vypadá, jako kdyby kameramani cestovali časem a natočili Elvise dnešní optikou.

EPiC: Elvis Presley in Concert: FOTOGALERIE

EPiC je díky tomu fascinujícím svědectvím o Elvisovi coby zpěvákovi, ale i o člověku jako takovém. Je dechberoucí výpovědí o době, kdy se Elvis na konci 60. let „dočasně“ nastěhoval do Las Vegas, aby zde odehrál několik koncertů. A právě z těch několika prvních vystoupení vznikl hudební dokument, po jehož shlédnutí si znovu připomenete, že Elvis je skutečně král! Talentovaný, vtipný a všemi možnými múzami obdařený zpěvák a showman, jehož kariéra začínala v kabině nákladního vozu. Film vás vezme na cestu časem do dob, kdy se Elvisova kariéra po hollywoodských martýriích opět rychle zvedala k výšinám a zastihla ho na vrcholu tvůrčích i lidských sil. A ta nezkrotná energie na vás bude z plátna doslova sálat.

Nečekejte ale toliko hudební koláž spojující několik jeho vystoupení v International Hotelu v Las Vegas. Díky zrestaurovaným dobovým záběrům se dostanete i do zákulisí, kde Elvis svá vystoupení připravoval, a jeho „jamování“ s nově sestaveným hudebním tělesem čítajícím nejrůznější nástroje i vokalisty bude snad ještě zajímavější než samotné vystoupení. To samé platí i pro rozhovory natočené s Elvisem v průběhu let, na nichž Elvis glosuje své dosavadní úspěchy, ale i pády. Je na nich hezky vidět, jak navzdory věku zůstává uvnitř obyčejným klukem z Memphisu, s hlavou ponořenou do oblak a touhou ukázat světu, co v něm je. A v rámci zvoleného formátu se mu to daří skvěle!

Po hudební stránce bude záležet, jak moc znáte Elvisovu tvorbu. Pokud si doma pravidelně sjíždíte jeho diskografii, výběr songů vás nepřekvapí. Pokud jste ale doposud toliko klouzali po povrchu, nebo znáte jenom písně použité v hraném životopisu, potom vás zvolený repertoár určitě zaujme svou pestrostí. Dočkáte se jak Rock 'n' Rollu a blues z počátků jeho kariéry, tak zajímavých aranžmá jeho pozdějších skladeb, včetně nejrůznějších cover verzí písní jiných autorů (včetně např. The Beatles). A to jak v koncertním provedení, tak v rámci hudebních zkoušek, které Elvis prokládá svými postřehy, bonmoty a legráckami. A opět platí, že díky nadčasovému obrazu budete mít pocit, že je Elvis znovu mezi námi.

Přehrajte si trailer EPiC tak rozhodně není klasickým dokumentem, jenž by mapoval celou Elvisovu kariéru nebo jeho osobnost. Pokud vám jde o to, dozvědět se králi rokenrolu všechno možné, musíte se porozhlédnout jinde. Jak už samotný název napovídá, EPiC je v prvé řadě koncertním medailonkem, kde hlavní slovo mají Elvisovy písně. Nicméně i v rámci tohoto relativně úzkého výseku si Luhrmann neodpustí rýpnutí do „plukovníka“ Toma Parkera a jeho ambivalentního vztahu s Elvisem. Jde o jakýsi oslí můstek mezi Luhrmannovým hraným filmem a dokumentem, neboť v obou připisuje Tomu Parkerovi roli ďábelského Mefistofela. Nicméně činí tak opět pouze vhodným výběrem zvolených písní a útržků záznamů, kdy se Elvis na „plukovníka“ obracel ať již během nejhrůznějších interview, nebo během samotných koncertů. Luhrmann tak zůstává věrný své snaze ukázat divákům neuvěřitelný hudební talent skutečného Elvise, a to se mu podařilo nevídaným způsobem!