Šestnáctiletá Enola má stejně bystrý intelekt jako její starší bratříčci Sherlock a Mycroft. Vzhledem k věkovému rozdílu s nimi nevyrůstala, takže ji trénuje pouze hyperaktivní matka zastávající názor, že moderní žena by se o sebe měla umět postarat především sama. Aby dodala svým slovům patřičnou váhu, zmizí v den Enoliných narozenin neznámo kam a zanechá za sebou jen hrstku indicií. Zatímco morous Mycroft by divokou Enolu nejradši rovnou odlifroval na internát pro převýchovu vzpurných děvčat, Sherlock se zálibou sleduje, jak se jeho sestřička zaučuje v jeho vlastním řemesle.

Na úvod je třeba podotknout, že Enola Holmes je produkt. Takový ten typický netflixovský, ale vlastně i kolem a kolem. Vychází sice z knižní předlohy, ale A. C. Doyle s ní nemá nic společného. Říkáte si, proč vymýšlet slavné literární postavě další členy rodiny, kteří jsou navíc jen lacinou náhražkou Nancy Drew apod., ale odpověď na tuhle řečnickou otázku předem tušíte. Prachy. Ze stejného důvodu se slečna Holmesová objevuje na Netflixu, jištěná celebritkami, které si streamovací eNko samo vyrobilo. V pravém slova smyslu to platí jen o Millie Bobby Brown ze Stranger Things, protože Henry Cavill jako Sherlock je jednak slavný sám o sobě a jednak se jeho Sherlock dějem skutečně jen mihne. Vůbec bychom se ale nedivili, kdyby tuhle bokovku dostal příkazem po úspěšné první sezóně Zaklínače. Sherlocka je každopádně dost na to, aby oficiální pozůstalí A. C. Doylea filmaře zažalovali za to, že z něj udělali lidumila. Copak by Sherlock ze slavných knih měl v sobě dost empatie, aby se staral o nějakou šestnáctiletou žábu? To by tak hrálo, nabourávat literární ikony!

Enola se o sebe naštěstí umí postarat sama a na útěku ještě zachrání stejně starého vikomta, co prchá před osudem politického lídra. Hraje ho Louis Partridge a světě div se, stejně jako Millie je mu taky šestnáct. Nevím, jestli je dobře nebo špatně, že teenageři hrají teenagery, ale tady to hezky funguje a Millie nemá problém držet krok se svými bratry (Cavillovi sekunduje Sam Claflin). Nohy jí jednoznačně podráží - kromě najatých zabijáků nebohého vikomta - příliš chatrný scénář.

Kde vlastně začít? Řemeslo samotné je docela pohledné, ač svou digitální načančaností a nehmatatelností kulis naznačuje spíše skromný rozpočet, dala by se Enola v tomto ohledu považovat za chudšího příbuzného Downeyho Holmese. Hlavní hrdinka ostatně samotná spoléhá na rádoby ritchieovské koláže a neustálé probourávání čtvrté stěny. Skoro bych řekl, že komunikuje s divákem častěji než Deadpool. Problém je, že na rozdíl od prořízlé pusy Ryana Reynoldse z ní nepadají bůhvíjaká moudra. Girl Power agenda se k upjaté viktoriánské Anglii hodí, stejně jako maminka feministka/sufražetka plánující zatočit se starými pořádky poněkud radikálněji. Enola Holmes je svým způsobem coming of age film, takže ta vzpoura mládí a dívčí paličatost sem skvěle sedne a je i motorem ústřední romantické linky. Jenže…

Film má naprosto zbytečné dvě hodinky, aniž by to podepřel dostatečně zamotaným případem. Celé vyšetřování matčina zmizení je postupně odstaveno na druhou kolej, protože vikomtovi jdou po krku! A divák tuší, že scenáristé mají v rukávu minimálně dva oslí můstky, aby to celé nečekaně sešněrovali dohromady. Z Enoly máte ale spíš pocit, že umí dobře střílet, házet lidi do sena a uplácet zástupce podřadných profesí, aby jí na chvíli půjčili šaty. Intelekt potřebný k rozlousknutí případu je přítomen jen ve stopovém množství, a to mluvím o scénáři i hlavní hrdince. V samotném závěru je pak důležitější snaha nechat vrata k případným sequelům rozkopnutá, takže na nějaké dovysvětlování si nechte zajít chuť. Prostě půlka zůstává zahalená tajemstvím a tu druhou jste správně odhadli už po dvaceti minutách.

I kvůli kodrcavému ději, který vinou nafouklé stopáže v půlce notně zpomalí (vedlejší linie s internátní apokalypsou je zcela nadbytečná), je sympatické diblíkovství Millie Bobby Brown trochu utopené, stejně jako šarmantní Cavillův Holmes. Na sólovku to věru není, Henry, ale to dřevácké čumění do dáli vlastně k Sherlockovi v malých dávkách sedí. Diváci si domyslí, že je duchem nepřítomen, protože řeší nějakou velkou záhadu. Mise splněna. Holky odkojené na Instáči hlavní hvězdy budou samozřejmě spokojené, ačkoliv Henry si košili nesundá a vikomt se taky k ničemu nemá. Důležité je, že jejich idol dělá humory, nakopává zadky, řeší záhady a z většiny polízanic se vyhrabe svépomocí. 

A vlastně je to celé takové neškodné, zábavné a bohužel i zapomenutelné. Režírující Harry Bradbeer (seriály Na mušce a Potvora) má s výraznými ženskými hrdinkami zkušenosti a s přehledem zvládá i akčnější pasáže, scénář mu ale brání v rozletu, protože divák vidí nikoliv za jeden, ale hned za dva rohy, což je v detektivce - jakkoliv maskované za dobrodružnou komedii - tak trochu problém. Enola působí jen jako průměrně snaživý pilot k plánovanému seriálu. A vlastně jím možná bude, protože po úspěšném startu už se mluví o pokračování. 

Přehrajte si trailer Měl bych překousnout línou realizaci a myslet na to, že podobných dobrodružných trachtací pro teenagery už se moc netočí? Poděkovat Netflixu za to, že křísí další z kdysi oblíbených žánrů? Ano, ano… jenže jde to i líp. A když vrhnete své nejzářivější seriálové a jednu literární hvězdu k tomu na podobný projekt a dopadne to smířlivou remízou, co lze asi očekávat od sequelů a případných náhražek? Jak říkával Dušan Klein: Dámy a pánové, nyní už máte dostatek indicií ke zdárnému vyřešení celého případu. Co naplat, kvalita se na Netflixu skrývá jinde. Dát peníze Kaufmanovi a podobným autorům je malá domů, ale plodit konzistentní mainstreamovou kvalitu, to se koupit nedá. K tomu se musí dorůst.