Herečka Sydney Sweeney rozhodně nechce ve svých 27 letech zapadnout do jedné herecké škatulky romantických komedií a odvážně tomu přizpůsobuje svůj herecký repertoár. V její tvorbě tak najdeme krom zmíněných romcomů (S tebou nikdy) také čistokrevné horory (Neposkvrněná), muzikály (Downfalls High), komiksovky (Madam Web) nebo dramata podle skutečných událostí (Reality). Což je rozsah skutečně ambiciózní. A letos do své filmografie přidala ještě jednu odvážkou roli dívky, jejíž závislost na drogách vede nejen k rozvratu rodinných vazeb, ale i k celé řadě dalších nepředvídatelných událostí na samotné hranici mezi životem a smrtí. Akorát tentokrát to nebude tak úplně o ní, jako spíš o její matce v podání Julianne Moore. A to je dobrá i špatná zpráva zároveň.

Echo Valley je totiž snímek, který klame tělem i duší. Tedy žánrem i obsazením. Žánrem proto, neboť navzdory očekávání je drogová problematika vlastně jenom úvodním dějstvím pro události, které přijdou poté, co se na scéně objeví drogový dealer s tváří Domhnalla Gleesona. Tehdy totiž dojde k zásadnímu zvratu, kdy se rodinné drama přetaví do psychologického thrilleru o souboji zdánlivě bezbranné matky a všehoschopného hajzla. S tím souvisí i lehce klamavé obsazení, neboť ta nejzvučnější jména (krom Moore samotné), tj. Sydney Sweeney a Kyle MacLachlan, nemají ve filmu vlastně nijak podstatnou roli. Vše zásadní se totiž odehraje mezi Moore a Gleesonem. Nicméně pokud tyto dva lehké podrazy britskému režisérovi Michaelu Pearceovi (Stvůra, Brouci v hlavě) odpustíte, budete nakonec víceméně odměněni hutným thrillerem.

Echo Valley je totiž thriller jako vystřižený z učebnice. Má dlouhý rozjezd, kdy se seznamujete se všemi životními pohromami těžce zkoušené matky (bezchybná Julianne Moore), přičemž ta největší z nich má tvář její dcery v podání živočišně nevyzpytatelné Sydney Sweeney. Jakmile se objeví na scéně, tušíte, že přijde zásadní zvrat, protože drogová minulost dětí má vždycky nějaký ten nevyzpytatelný bod obratu. A poklidný život na ranči v údolí Echo Valley není výjimkou. Společně s dcerou se totiž do života nešťastné matky dostává další element, a tím je právě drogová závislost.

Celou tu dobu režisér pečlivě buduje vztahy mezi hlavními aktéry (byť otec v podání MacLachlana má ve snímku trestuhodné dvě minuty) a ačkoli je středobodem vyprávění právě Moore, jakmile se objeví Sidney, okamžitě si veškerou pozornost urve pro sebe. Její fetka je totiž směsicí sympatické mladickosti, zdánlivé bezproblémovosti a animální bestiality, ke které se uchyluje, jakmile dojde na abstinenční příznaky nebo jiné deviantní projevy závislosti. Její pojetí mladé dívky závislé na drogách je přitom úplně jiné než Chalametův Krásný kluk z roku 2017, kterého budete mít celé úvodní dějství neustále na paměti. Zatímco Chalamet v sobě skrýval určitý žal z nesnesitelné lehkosti bytí, Sweeney je naopak divoká a nebezpečná sobě i okolí.

Jenže v okamžiku, kdy se mezi milující matkou na pokraji nervového zhroucení a drogově závislou dcerou začnou dít přesně ty ohavnosti, které zákonitě očekáváte (ale které vám přesto vyrazí dech), otočí Pearce kormidlem ostře doprava a namísto rodinného traumatu vám zcela bezostyšně začne servírovat hutný thriller, kde Sweeney zcela vyklidí pole a její místo zaujme drogový dealer Domhnalla Gleesona. Je to zvrat tak nečekaný, že vás po celém tom úvodním dramatu zamrzí, že snímek nezůstal u civilní výpovědi o tom, kterak omamné a psychotropní látky nezvratně zničily nejenom mladého člověka, ale i jeho nejbližší. Jenže kdyby tomu tak bylo, nedošlo by na nelítostný souboj mezi Moore a Gleesonem, což by na druhou stranu byla zase škoda. Protože ti dva spolu rozehrají partii, kterou se rozhodně vyplatí sledovat.

Druhá polovina Echo Valley se tak nese v duchu psychologicky laděného thrilleru á la Úplné bezvětří, kdy Gleesonem bravurně zahraný psychopat systematicky pracuje na tom, aby z Moore sedřel poslední dolar. Jenže kdo se zdánlivě jeví jako snadná kořist, ukáže se být více než zdatným protivníkem. Není pochyb o tom, že Julianne Moore je skvělá herečka, co s přehledem zahraje úplně všechno, od vypočítavých ledových královen až po traumatizované hromádky neštěstí. Tady se projde dlouhým slzavým údolím osudem trýzněné ženy, jejíž vnitřní síla se ukáže právě v okamžiku, kdy by většina z nás už dávno hodila ručník do ringu.

Přehrajte si trailer Věčná škoda, že se scénárista Brad Ingelsby (Náš přítel) nerozhodl, kterým směrem směřovat osudy svých hrdinů o něco dříve, resp. že nedal některým postavám (včetně výborné Sweeney) víc prostoru a nenechal je v příběhu více figurovat. Film tak trpí lehkou schizofrenií, kterou nezachrání ani skvělá kamera Benjamina Kračuna (Substance) plná atmosférických pohledů do nitra citově zničené hlavní hrdinky. Nicméně i tak je Echo Valley dostatečně sebevědomým snímkem na to, abyste mu věnovali pozornost.