Podle písně Johna Lennona pojmenované sentimentální drama vychází z dvojice knih napsaných otcem a synem Sheffovými. Vždy z jednoho pohledu je popisována tragická rodinná situace, v níž nadějný syn neočekávaně propadne drogové závislosti. Ve filmové adaptaci došlo k syntéze těchto dvou pohledů, jež však pohříchu okleštila dílo o ten nejzajímavější rozměr.

Obecně totiž lze říci, že je výsledek zcela rutinním zpracováním rodinného melodramatu. Režisér Felix Van Groeningen má za sebou oceňovaný Přerušený kruh i předloňskou Belgicu a teď si poprvé vyzkoušel i angličtinu a větší produkci. Steve Carell v roli otce a ohromně talentovaný Timothée Chalamet udrží pozornost, přičemž především Chalamet ukazuje, že nominace na Oscara za Dej mi své jméno rozhodně nebyla výstřelem do tmy.

Jakkoli se však oba snaží, scénář emočně klouže po povrchu a příběhově nemá absolutně čím překvapit. Považte: syn úspěšného novináře má našlápnuto k dobré kariéře, namísto výběru kvalitní vysoké školy se však projeví jeho náchylnost snad ke všem drogám, a tak se dostává do spirály fetování, léčení, relapsů a tak pořád dokola. Vzhledem k tomu, že film vznikl i podle jeho knihy, nemůžeme se ani pořádně bát, jak to asi dopadne. Nakonec tak zbyla jen velmi suchá a řemeslně bezpečná variace na Requiem za sen.

Pěkně je popsaná bezradnost a zdánlivá nepochopitelnost rozhodnutí, jež normálního člověka vžene do drogové závislosti; jenže tohle dokázal mnohem efektněji prodat už před dvěma dekádami Trainspotting. A Carellova postava ukazuje, že závislost má mnoho podob, ale stále pohříchu zůstaneme v rovině explicitních banalit. Na školní promítání v rámci protidrogové prevence fajn, jako filmový zážitek jaksi málo.

Van Groeningen se snažil alespoň využít post-rockové muziky (třeba v podání Sigur Rós či Mogwai) a dolovat emoce pomocí epické hudby podkreslující mozaikovitý obsah. To je místy osvěžující, avšak jedná se snad o jediný prvek ozvláštňující jinak až ubíjející rutinu. Střídání aktuálního dění a flashbacků evokuje pocit, že příběhy o drogách jsou v zásadě zaměnitelné a často se opakující - po chvilce jsou však všechny tyto obstojné nápady zapomenuty, nerozpracovány a zanechávají za sebou jen pachuť nenaplněného potenciálu.