Clive Owen zažívá pravé filmové žně. Minulý rok Sejmi je všechny a pokračování Královny Alžběty, letos International a Duplicity, příští rok dvojky Sin City a Spojence. A k tomu spoustu stylisticky vybroušených reklam na brýle. I v Duplicity jde především o styl. O ten uhlazený intelektuální nadhled, kterým se honosí třeba první Dannyho parťáci a který má navodit atmosféru „pohodového filmu, u kterého se všichni dobře bavili, ale vlastně je hrozně chytrý“. A, světe div se, zase půjde o nějakou tu loupež. Ostatně, právě tenhle filmový styl k ní padne dokonale. Faktem bez diskuzí pak zůstává, že duo Clive Owen – Julia Roberts je v téhle pozici zcela nenásilné a dokonce docela hodně sympatické. Někde na kraji mezi Coenovic báchorkou a parťačkou onanií Stevena Soderbergha sedí Duplicity i jako upomínka Trable, které obě postavy zbožňují a další žánrovky, které se nebojí kombinovat romantiku s tvrdou prací podvodníka/úředníka/vyšetřovatele/veterináře. Příjemně uhozeně-uhlazený trailer navozuje ty správné emoce i jiskření mezi postavami, kterému lze bez problémů uvěřit (a na které se lze možná i těšit). Trochu zvláštní atmosféru, v níž Paul Giamatti vypadá zase jednou jako pořádné ucho, podtrhují dobře šlapající riffy i střih, který dává v povědomí vše důležité. Zkrátka a dobře – kdo maže, ten jede a tady se mazalo dost na to, aby to vystačilo na příjemné 4 hvězdičky.