Říkejte si o Warnerech co chcete, ale občas jsem za ten fakt, že to jsou takoví střelci, stejně vlastně rád. Fakt jen tohle studio může na jedné straně škrtat hotové projekty, nechat si uplavat velrybu jako Nolan a desetkrát přejmenoval vlastní streamovací službu, jenom aby se zase vrátili k původnímu názvu, a zároveň odklepávat projekty jako Sinners nebo dnešní téma dne – The Alto Knights neboli Dvě tváře zločinu. Ten totiž čerstvě dorazil konečně i na české HBO Max, a my si tak konečně můžeme dovolit na něj napsat recenzi.

Snímek od filmového matadora Barryho Levinsona (Rain Man, Banditi) ve dvojroli s Robertem De Nirem vypráví skutečný příběh dvou hlav mafiánské rodiny Frankovi Costellovi a Vitoovi Genoveseovi, kteří začínali jako přátelé, ale končili jako úhlavní rivalové. Něco podobného už jsme tady samozřejmě párkrát měli, taky že se to často inspirovalo právě v té realitě, o které novinka scenáristy legendárních Mafiánů Nicholase Pileggiho pojednává. Nicméně zatímco takový Scorseseho Irčan byl pocitově pokusem o návrat do zlaté éry gangsterek se vší tou pompou okolo, Knights jsou naopak takovým klidným a smířeným ohlédnutím se za žánrem jako takovým a příběhy, které v něm vznikaly.

V tomhle smyslu mi vlastně snímek do velké míry evokoval Eastwoodův Unforgiven aka Nesmiřitelné, parádní westernovou dekonstrukci, s níž ovšem přece jen taky bývalý miláček Warnerů v té době kopal o řád vyšší ligu než 83letý Levinson teď. Přesto je na Dvou tvářích zločinu spousta fascinujících věcí k rozebrání.

Začít můžeme klidně hned u té dvojrole. De Niro měl ještě tak deset let zpátky období, kdy jsem ho nemohl vystát. Byl všude, opakoval se, ředil si úctyhodnou kariéru mizernými komediemi a zjevně si to sám moc neužíval. Nějakým zázrakem to ale nepokračovalo tak, jako je u těch stárnoucích hvězd obvyklé (viz Mel Gibson, Stallone, Willis, Al Pacino a další), tedy cestou čím dál větších béček, ale i díky Scorseseho zásahu přišel návrat do „skoro“ první ligy. Nejdřív Irčan, pak Joker, Zabijáci, letos Netflix (ok, stream shit roku Cínový vojáček berme jako výjimku potvrzující pravidlo…) a teď Knights. A mě vlastně těší, že furt bojuje o kvalitní role. Zvlášť, když herecky na to jednoznačně má, což dokazuje i tady.

V Alto Knights se po jeho boku objeví řada veteránů, známých charakterových herců, kteří vždycky odvedou skvělý výkon a je na ně spoleh. De Niro je ale o kilometry překonává a doslova to celé stojí na jeho voiceoveru, jeho ztvárnění umírněného Franka a naopak zcela opačně uvažujícího, horkokrevného a věčně nervózního Vitoa. Právě konflikt mezi těmito dvěma pány, kteří se zase tak často nepotkají, stále o sobě však ví a jejich osud – ať chtějí, nebo ne – je pevně spjatý, je jedna z nejlepších vztahových dynamik, co jsem letos ve filmech viděl. Ostatně bylo by blbé, kdyby ne, když to zde tvoří hlavní páteř příběhu.

Stejně tak si však nemůžu vynachválit režii. Levinson snímek natočil za třetinu (a to jen pokud budeme věřit ofiko číslům) rozpočtu Irčana! A přitom je to stylová dvouhodinová freska končící éry mafiánů ve Spojených státech, byť výrazně omezená perspektivou výše zmíněných dvou rivalů. A protože se blíží konec, a protože tu sledujeme v podstatě jen hrstku starých pánů zoufale lapajících po moci, pochopitelně to není moc akční.

Občas někdo umře, ostatně celý film začíná pokusem o vraždu Franka, což hned vede k hezky absurdnímu dialogu mezi střelcem a tím, kdo si to objednal – krásně nastolujícím poměrně uvolněnou atmosféru i tón zbytku filmu – většinu času je to ale jen komorní konverzačka proložená několika soudními slyšeními a taky dobovými záběry, tak aby snímek nabídl divákovi plný kontext tehdejších událostí. A mně to takhle ve výsledku dost sedlo.

Jasně, film nejde až na dřeň, tempo není nijak závratné a kdo už někdy viděl jakýkoli film o mafiánech, tak bude vědět přesně, co se bude zhruba kdy dít. To však nic nemění na tom, že tahle parta důchodců v čele s De Nirem natočila velice sebevědomou gangsterskou introspekci, která i s omezenými prostředky hrdě obstojí vedle mnohem většího a ambicióznějšího Irčana, a to hlavně proto, že není tak přehnaně rozplizlá ani se neuchyluje ke zrůdnému de-agingu svých protagonistů. Sedne to každému? Rozhodně ne, ostatně zahraniční kritici to pohřbili a uživatelské databáze taky neskáčou zrovna nadšením.

Je to ale film, který umí odměnit diváckou trpělivost a pokud se vám povede se na něj hned od začátku naladit, zejména na jeho oldschoolový přístup, budete jím příjemně překvapeni. Jako rozlučka všech zúčastněných s tímto žánrem je to totiž skvělé.