Kdože? Pokud vám jméno slovenského zpěváka Karola Duchoně na první dobrou nic neřekne, nejste v tom sami. Zazářil ve dvaceti (psal se rok 1970) a o patnáct let později přišel pád a smrt. Byť možná disponoval plnějším a zajímavěji zabarvený hlasem než Karel Gott, nikdy kolem sebe nedokázal vybudovat stejnou auru jako český slavík a prorazit s hitem tzv. od srdíčka, který by si pobrukovali v celé tehdejší federaci. Frustrovaný zpěvák se začal utápět v alkoholu a o to hůř svůj hutný “tomjonesovský styl” adaptoval na nástup civilnějších hitmakerů jako Miro Žbirka, Peter Nagy nebo Elán. Film Duchoň je další zářez ve filmografii Petera Bebjaka, jednoho z nejplodnějších režisérů české a slovenské scény, který za uplynulých 15 let odvedl bezmála 50 (!) filmových a televizních projektů. Bebjakova řemeslná jistota a zapálení jsou nesporné. Jistá tvůrčí nadprodukce však u něj - po mém soudu - vede k uspěchanosti, kdy inscenace dramatických momentů vyzní méně, než by mohla. Jakoby nebyl čas pohrát si s laděním scén, protože ve frontě čekají další dva nasmlouvané projekty. Stejně vyznívá i trailer na biografii Duchoň. V rámci omezení trhu působí prezentovaný materiál výpravně, hutně a technicky bez zádrhele. Ale klipová forma jen odhrká položky ze životopisu, aniž by pracovala s pečlivě nastraženými dramatickými háčky, dvojznačností či wow-efektem. Všechno je to prostě adekvátní, nic víc. Přičemž pokud něco potřebuje experiment a hravost, je to právě žánr filmových biografií. A je smutné, když film prohraje s heslem na Wikipedii.