Olivier Marchal natočil v roce 2004 drsné krimi drama Válka policajtů a dnes je z tohohle souboje Gérarda Depardieu a Daniela Auteuila klasika. Marchal se živil jako policajt, takže filmům z tohohle prostředí dokáže dodat autenticitu a dostat se divákům i postavám pod kůži. I jeho další kousky jako MR 73 nebo Gang Story stojí za pozornost a Netflix teď ulovil jeho novinku Drsný město. V době, kdy je žánr policejních dramat skoro mrtvý, potěší vidět, že u něj zůstává člověk, který mu rozumí a že se najde někdo, kdo se rád ujme jeho nápadů a filmů. Dostali jsme ale tentokrát stejnou pecku jako před lety s Válkou policajtů? 

Pokud jste si mysleli, že nejdrsnější války gangů a nejzkorumpovanější poldové jsou v amerických velkoměstech, návštěva francouzského Marseilles vás rychle vyvede z omylu. O to, kdo bude šéfovat místnímu podsvětí, tu už nějakou dobu bojují dva gangy, co jsou stejně mocné a stejně odhodlané. A taky brutální. Situaci se pokouší krotit jednotka, které šéfuje drsňák, ale překvapivě i dost chytrý chlap Richard Vronski, jenže on i jeho lidé už dávno vědí, že pokud chtějí uspět, musí být ještě nekompromisnější než jejich protivníci. Tenhle přístup jim samozřejmě nadělal spoustu nepřátel a pár z nich nosí policejní placku a přitom jsou se zločinci jedna ruka. Teď navíc do Marseilles přijíždí nový policejní šéf, jenž by rád jednotku trochu pročistil a zbavil se problematických kolegů. Vronski se tak ocitá v situaci, kdy mu jdou po krku úplně všichni. A on si musí ujasnit, co všechno bude ochotný a schopný udělat nejen pro bezpečnost v ulicích, ale i pro svůj vlastní tým. 

Tak předně – pokud jste viděli trailer, tak bacha. Klame tělem a hodně. Drsný město je film, ve kterém sice na akci dojde, ale rozhodně to není akčňák. Ve světě Oliviera Marchala nejsou zločinci až na pár výjimek idioti, a když si pro ně přijde policie, většinou začnou šoupat nohama a v klidu odejdou, než aby riskovali nakládačku nebo kulku do břicha. Když dojde na střílení, je drsné a má svoje následky, takže se mu obě strany pokouší většinou vyhnout, nebo ho dotáhnout do konce. Jenže Marchal nepotřebuje desítky mrtvol, paradoxně mu pro vytvoření napínavé atmosféry stačí to, že hrdinové neví, komu můžou věřit a hrozba, že zrada a kulka do hlavy by mohla přijít z jakékoliv strany, může být efektnější než přestřelky. 

Postavy navíc nejsou černobílé. To, že šéf jednotky policejních superdrsňáků nebude úplný Mirek Dušín, asi nikoho nepřekvapí, ale i ti, co by měli být papírově zlí, špatní nebo zkorumpovaní, jsou občas spíš oběti okolností nebo smolaři než vyloženě záporáci. Černobílé postavy tu nehledejte. Marschal ovšem v jedné věci přestřelil. 

Drsný město je fajn drama se zajímavými hrdiny, ale klidně by jich mohlo být míň. Někdy v půlce už přestanou všechny ty zvraty, nečekaná odhalení a konfrontace fungovat, protože jich je jednoduše hromada a začne být jasné, že Marchal chtěl, aby skoro každý z hrdinů měl nějaké tajemství, ze kterého by šlo vymáčknout další překvápko. Vyloženě absurdní to naštěstí být nezačne a víceméně to funguje až do konce, přeci jenom bych však jako divák ocenil, kdyby toho bylo méně a o to víc to pak jako zvrat fungovalo. Takhle z toho občas smrdí scénář a podráží to nohy uvěřitelnosti celého světa. Protože po pěti zvratech už zkrátka s člověkem ten šestý zas tak moc neudělá… No a osobně bych si to celé možná užil víc, kdyby měl hlavní roli někdo jiný než bambulovitě působící Lannick Gautry. 

Přehrajte si trailer Ale přesto všechno je Drsný město poctivé řemeslo, u kterého se fanda policejních thrillerů nebude nudit. Marchal potvrzuje, že je stále profík na tenhle žánr a i když se tu až příliš pokouší diváky šokovat a překvapovat, což z filmu občas dělá lehce frašku, jeho novinka potvrzuje, že Francouzi tenhle žánr prostě pořád umí a naštěstí ho nehodlají hodit do koše jako Hollywood. I když Marchal natočil už lepší věci, buďme rádi i za tohle. Na žánrový nadstandard to pořád stačí. A finále má teda zatraceně velký koule.