Léto nám pomalu, ale jistě končí, což ovšem vůbec neznamená, že ještě nestihnete nějakou tu letní lásku. A když ne ve skutečnosti, tak alespoň tu filmovou. Takovou tu hřejivou, filmově nablýskanou, se sympatickými tvářemi oblíbených hvězd, co se do sebe zamilují během náhodného setkání a na konci dne si padnou do náruče, aby spolu žili šťastně až do smrti. A přesně takovou si pro vás připravil režisér Jiří Matoušek (Prázdniny s Broučkem) podle scénáře debutující Marie Staré s Vladimírem Polívkou a Kateřinou Marií Fialovou v hlavních rolích. Velká letní filmová láska může začít! Je sice trochu s podivem, proč distributor čekal s uvedením do kin až na září, kdy cílová skupina diváků (tj. upracovaní lidé středního věku) mají úplně jiné starosti než chodit do kina, nicméně to není důležité. Podstatné je, zda se klasickou zápletku o dvou lidech a jednom náhodném setkání povedlo vybavit větším než malým množstvím romantiky.

Dobrá zpráva je, že minimálně na první pohled se zdá být všechno na svém místě. Příběh o Edovi (obligátní Vladimír Polívka) a Anně (sympatická Kateřina Marie Fialová), které svedou dohromady České dráhy a jedna Edova pěkně vypečená lež, nepostrádá nic z toho, co dělá filmové romance tak atraktivní. Pohledné ústřední duo se solidní dávkou nezbytné chemie, procházky kouzelnou českou krajinou, náhodná dobrodružství nabízející prostor pro postupné sbližování (a ztrátu kalhotek), očekávaný rozkol opřený o nevyřešenou minulost i budoucnost obou milenců, protloukání se životem bez naděje na opětovné shledání, a nakonec i to očekávané finální vyznání lásky. To vše okořeněné několika drobnými postavami a postavičkami, co mají dělat humor nebo drama.

Nicméně nedá mi to, abych vás předtím, než vyrazíte do kina odpočinout si od úmorných podzimních nákupů školních pomůcek a zařizování kroužků pro děti, nevaroval před několika drobnostmi. Ne všechno je totiž ve filmu úplně košer. Nakolik vás to od případné návštěvy kina odradí, to už nechám na vás, ale neříkejte, že jsem vás nevaroval.

V prvé řadě nečekejte, že Vladimír Polívka bude mít ve filmu tak roztomilý vrkoč, jakým se pyšní na plakátu. Režisér Jiří Matoušek a scenáristka Marie Stará vybavili Edu nejen několika zajímavými (a překvapivě protichůdnými) charakterovými rysy, které ho na stupnici sympaťáků řadí někam mezi úplné jelito a ostříleného světoběžníka, ale také relativně krátkým sestřihem na ježka. Marketingové oddělení si ovšem zřejmě následně uvědomilo, že Polívka ve filmu vypadá spíš jako Tyler Durden než William Thacker, a tak na plakát šoupli Polívkovu fotku, která s filmem nijak nesouvisí. Netvrdím, že je to zásadní problém Dokonalého dne, ale tak propastný rozdíl mezi vzezřením hlavního hrdiny ve snímku a na plakátu jsem už dlouho neviděl.

Mnohem složitější je to ovšem s konstrukcí děje. Dokonalý den totiž vypadá, jako by k nám propadl časem z devadesátých let. Pokud to berete jako dobrou zprávu, budiž. Vy ostatní to ale berte jako varování. Na scénáři je patrné, že jeho autorka chová velký respekt k nesmrtelným klasikám žánru a čerpala z nich inspiraci pro svůj debut. Bohužel nedokázala kostru příběhu ani jeho postavy aktualizovat na poměry 21. století. Anebo to brala tak, že se na osvědčeném mustru nic měnit nemusí. V každém případě jde o velmi staromilsky vypadající příběh plný bizarních situací, které se dějí jenom proto, že se to autorům zrovna hodí. Připomíná to tahání králíků z klobouku a rozbíjí to už tak chatrně poslepovaný děj.

Zatímco zpočátku to vypadá, že se celý příběh vměstná do jednoho jediného (dokonalého) dne a my si užijeme vlakovou romanci ve stylu Před úsvitem, kde hlavní slovo bude mít postupné sbližování obou protagonistů, uprostřed střídmé stopáže (89 minut) zařadí autoři překvapivě zpátečku a vrhnou nás do klasického konceptu Pretty Woman nebo kterékoli romance s Hugh Grantem. Problém je v tom, že Vladimír Polívka není Hugh Grant (bez urážky – viz dále) a Pretty Woman je pohádkou pro dospělé z hlubokých devadesátek. A tak se dostanou na řadu všechna myslitelná klišé, která sice posouvají děj dopředu, ale prokazují mu medvědí službu. Příběh se tak velmi brzo stane kostrbatým, protože už úvodní dějství vykazuje znaky velké zkratkovitosti a přemíry romantických montáží plných dronových záběrů na půvabnou ústeckou krajinu, zapadající slunce a romanticky se plazící soupravy Českých drah. Ty sice samy o sobě působí adekvátním dojmem, bohužel jim neodpovídá pramálo uvěřitelné chování postav.

Problém představuje i samotná motivace hlavních hrdinů. Anna se zmítá mezi úspěšně našlápnutou kariérou v zámoří a hledáním vlastní cesty. No a hádejte, jak to dopadne. Nemám nic proti nalézání sebe sama v zapadlé severočeské vesničce, ale nedá mi to, abych se nepozastavil nad tím, proč je ve filmu tak ostrakizovaná úspěšná kariéra mladé ženy. Jako kdyby to bylo něco špatného, od čeho potřebují mladé slečny zachránit citově zmatenými a evidentně nevyzrálými hrdiny. Čímž se dostávám k zajímavé volbě osobnosti hlavního hrdiny Edy. Ten totiž rozhodně nepatří do kategorie sympaťák roku, což mi přijde jako zajímavý krok správným směrem, nicméně pokud čekáte, že z toho autoři vytěží nějaké smysluplné vyznění à la Anora, budete zklamaní. Láska si totiž slepě najde cestu i místy, kudy by normálně neprojel ani atomový ledoborec.

Přehrajte si trailer Na druhou stranu, pokud vás nic z toho vysloveně neuráží a nemáte problém s tím, že všechno je podřízeno křížové palbě Amorových šípů, nabídne vám Dokonalý den vše, co od filmové romance očekáváte. Ústřední pár má opravdu slušnou chemii, děje se jim všelicos romantického, a nakonec i ty předvídatelné dějové zvraty a povinná klišé vlastně musí potěšit srdce každého romantika. Jenom se nemohu ubránit dojmu, že už to dneska prostě nestačí.